15.3.2018 

Damašek. „Vraždění neviňátek“ – těmito slovy označuje kardinál Mario Zenari sedm let války v Sýrii, kde „dnes umírá více lidí kvůli nedostatku léků než kvůli bombardování“. V reakci na rozsáhlou krizi syrského zdravotnictví zahájil apoštolský nuncius v Damašku projekt „Otevřené nemocnice“, který má obnovit provoz ve dvou zdravotnických zařízeních hlavního města, spravovaných řeholními kongregacemi. Projekt, financovaný Italskou biskupskou konferencí, představila tisková konference v sídle Vatikánského rozhlasu, na které vystoupil rovněž kardinál Zenari.

„Když jsem v dubnu před pěti lety v Domě svaté Marty potkal Svatého otce, reagoval: „ Ach, nuncius v Sýrii, před pár dny jsem si přečetl vaše zprávy“. Také při každoroční schůzce pro vatikánské diplomaty jsem viděl, jak pročítá, co mu píšu a o čem se vy dozvíte za sto let, až budou otevřeny archivy. „Svatosti“, řekl jsem mu, „nerad bych, abyste z mých hlášení měl špatné trávení“, ale papež odpověděl: „Nebojte se, čtu je brzy po ránu“.

Oslovil kardinál Zenari přítomné novináře. Jako vatikánský vyslanec působí už 19 let v zemích, kde se válčí, z toho devět let v Damašku. Syrský konflikt prožívá od samého počátku a všímá si jeho proměny – z mírových protestů se změnil na válku, vedenou mezinárodně. 

„Stala se z něj zástupná válka s regionálními prvky, kde proti sobě stojí pět nejvyvinutějších armád našeho světa. Jsou od sebe pár metrů – někdo říká dvě vojska proti třem – dosud naštěstí nevstoupila do války, ale pokud to nastane, důsledky jsou neznámé. Jsou tu syrští aktéři, silní regionální činitelé a mezinárodní aktéři. Často, když se modlím růženec, říkám Pánu, buď vůle tvá na nebi, ale syrským nebem teď sviští rakety a brázdí je syrské, ruské, izraelské stíhačky a letouny koalice, kterou vedou Spojené státy za účasti dalších šedesáti zemí. To vše je vojenský pohled, ale já bych chtěl nabídnou pohled kněze, protože bolest jedné části Kristova těla je bolestí celého těla. V Sýrii jsou zapotřebí tělesné skutky milosrdenství – pohřbívat mrtvé – když se o to někteří kněží pokoušejí, riskují život pod palbou ostřelovačů, a dále léčit raněné, kterých je víc než milion. Především jde o ženy a děti, které zůstaly doma, zatímco muži narukovali. Je to vraždění neviňátek, nelze vypovědět, kolik tisíců dětí trpí touto válkou…

Mnohem více lidí umírá kvůli nedostatku léčby, léků a nefungujícímu zdravotnictví, než pod bombami, zdůraznil kardinál Zenari. Vzhledem k tomu, že tři katolické nemocnice v Damašku fungovaly zhruba z třiceti procent kvůli vysokým nákladům, které pacienti kvůli krajní chudobě nemohou hradit, papež František rozhodl o jejich brzkém zprovoznění v plném chodu.

„Sýrie – nehledě na politické analýzy o tom, kdo má pravdu či nikoli – je přesně v té pozici, jako člověk z podobenství o milosrdném Samaritánovi, který sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a ocitl se mezi lupiči. Nepřísluší mi, abych řekl, kdo jsou tito lupiči, kteří Sýrii napadli, zbili a nechali ležet na cestě; může si je pojmenovat mezinárodní společenství. Také v Sýrii existují milosrdní Samaritáni – humanitární organizace, církve, ale závažné je, že rovněž ony se stávají terčem.

Podle údajů ze září loňského roku nefunguje více než polovina ze 111 syrských státních nemocnic a osmnácti set zdravotních středisek. Sýrii opustily dvě třetiny dřívějšího zdravotnického personálu, vysvětlil vatikánský diplomat. Země tak nutně potřebuje nejen finanční zdroje, nýbrž zároveň formaci stávajících a nových zdravotníků, ve které se angažují římské katolické nemocnice Gemelli a Bambin Gesú, dodal kard. Zenari.

„Považuji se nejenom za nuncia křesťanů, nýbrž všech Syřanů, stejně jako papež je papežem všech. Syrská Charita dnes pomáhá ze šedesáti procent muslimům, protože křesťanů v Sýrii zůstala dvě, tři procenta populace. Po osvobození – nebo jak vy říkáte vybombardování – Aleppa jsme po dohodě s předsedou Charity otevřeli střediska v muslimských čtvrtích a když jsme je později navštívili s delegací Kongregace pro východní církve, muslimové nás přijali s ohromující vděčností. „Aláh je velký, křesťané pomáhají muslimům“, křičel jeden z nich. Jiný muslim mne nedávno vyhledal a začal mluvit o papeži Františkovi, o tom, jak jej oslovil…“

Před válkou křesťané v Sýrii tvořili pět až šest procent populace – jejich úbytek však nezavinila emigrace, nýbrž nízká porodnost. Kardinál Zenari podotkl, že křesťané se prozatím do Sýrie nevracejí, s výjimkou interních běženců, kteří se uchýlili do tzv. křesťanského údolí v homském kraji poblíž hranic s Libanonem.

„Dám příklad – jedna řeholnice mi před třemi lety řekla, že za ní přišel Mohamed a chtěl, aby za každou cenu zapsali jeho dítě do naší katolické školy. Přitom řekl: Sestro, to je můj šestadvacátý syn. Musíme zvážit, že křesťanské dívky dnes chodí do školy, na univerzitu, nevdávají se v patnácti letech, ale v pětadvaceti a později, proto je normální, že porodnost klesá…V Aleppu jsou statistiky přesnější – před válkou tu bylo 120 tisíc křesťanů a devět biskupů všech obřadů; dnes ve městě zbylo 32-35 tisíc křesťanů…O syrském režimu se může mluvit všelijak, ale od té doby, co vznikl a opírá se o menšinu alavitů, se rozhodl, že bude podporovat menšiny. Křesťané v tomto režimu mají veškerou náboženskou svobodu, podobně jako v Libanonu. Nebrání se stavbě kostelů, vláda svěřila rodinné záležitosti církevním soudům a ponechává církvím svobodu v nakládání s humanitární pomocí“.

Na otázku, na čí stranu se křesťané přiklánější v syrské válce, kardinál Zenari odpověděl:

„Za současné i předchozí vlády křesťané požívali a požívají naprosté náboženské svobody. Je tedy přirozené, že neházejí kamenem anebo, jak se říká, neplivou do talíře, z kterého jedí. Samozřejmě jsme ve velmi delikátním období, a proto jsem svým bratrům biskupům od samého počátku doporučil krajní uvážlivost. Dívám se na Sýrii jako celek – a v tomto smyslu jde utrpení napříč celou zemí; pokud se ale zaměříme na kategorii rizika, jsou samozřejmě menšinové skupiny, jako třeba neozbrojení křesťané, vystaveny většímu riziku, protože jsou slabším článkem řetězce. Nejvíce jsou ovšem ohroženi alavité, protože podporují vládu, zároveň však vědí, jak se ubránit…“

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.