Rádio Vaticana

Baziliky sv. Kosmy a Damiána

6.11.2004

Mezi raně křesťanské mučedníky, jejichž paměť zůstala zachována v obecné církvi díky tomu, že jejich jména jsou zapsána v Římském kánonu a v litaniích ke všem svatým, patří sv. Kosma a Damián. Bratři narození v Arábii, prosluli lékařskými a léčitelskými schopnostmi. Tradice říká, že za svou práci nebrali žádné peníze a jejich příklad přivedl ke křesťanské víře mnoho lidí. Za Diokleciánova pronásledování završili své svědectví víry mučednickou smrtí. Katům se prý nepodařilo zprovodit ze světa oba bratry žádným z živlů: oheň, voda ani vzduch jim neublížili. Moudrost legendy, opakované v příbězích mnohých světců, ukazuje, že spravedliví žijí v souladu s přírodou, ba s celým kosmem ? proto museli být Kosma a Damián seťati lidskou rukou. Stalo se tak 27. září pravděpodobně roku 287. O jejich posmrtnou slávu se zasloužil v 6. století císař Justinián (527-565). Na poděkování a přímluvu v těžké nemoci vyzdobil jejich chrám v Konstantinopoli, který se pak stal slavným poutním místem. Pozadu nezůstal ani římský papež. Felix IV (526-530) dal vybudovat chrám zasvěcený maloasijským mučedníkům přímo na ruinách císařských fór. Právě tam se vydáme v dnešním pokračování našeho cyklu.

Kostel sv. Kosmy a Damiána najdeme vedle monumentální ruiny Maxenciovy baziliky, v polovině Fori imperiali - třídy, kterou Mussolini neváhal přetnout někdejší centrum antického Říma. Přestože došlo k několika zásadním změnám v prostorovém řešení interiéru, je dosud snadno čitelný původní rozvrh z doby pontifikátu Felixe IV., to znamená z let 526-530. Zdivo chrámu využívá prostor někdejší knihovny rozlehlého antického komplexu, nazývaného Templum Pacis ? Chrám míru ? vybudovaného císařem Vespasiánem v letech 71 ? 74 po Kristu. Na vnější straně, vlevo od dnešního vchodu, jsou dosud viditelné otisky po deskách, na kterých byl vyryt plán císařského Říma z počátku 3. století, slavná Forma Urbis. Jako vestibul byla ke kostelu připojena další antická stavba, Romulův chrám, nad kruhovým půdorysem. Restaurační práce k jubilejnímu roku 2000 se pokusily uvést ji do co možná nejčistšího stavu, rekonstruovat původní antickou podobu. Návštěvník dnes může nahlédnout do prostoru chrámku přímo z kostela skrze prosklený závěr.

Kostel zasvěcený dvěma mučedníkům a lékařům, Kosmovi a Damiánovi, patřil spolu se Santa Maria Antiqua k prvním křesťanským stavbám, na někdejším pohanském Foru. Věřící do něj přicházeli prosit zejména o přímluvu v nemoci, teprve na konci 8. století byl chrám povýšen na diakonii a kolegiátu a obdržel nadace, které zajistily pravidelné bohoslužby.

Ve 12. století předělila prostor příčná zeď vynášená sloupy, zřejmě měla zajistit statiku stavby. K dalším změnám došlo až v 16. století. Roku 1512 byl kostel svěřen Třetímu řádu františkánů. Novou slávu přineslo místu odhalení relikvií titulárních světců, roku 1582.

Na přelomu 16. a 17. století bylo potřeba přistoupit k daleko vážnějším restauračním pracím. Zpevnění prastaré stavby vyřešilo vložení trojice kaplí po každé straně, což bohužel znamenalo nenávratnou ztrátu části mozaik na vítězném oblouku. Další změna přišla roku 1630. Kvůli častým záplavám byla úroveň dlažby zvýšena o 7 m, lze tedy hovořit o vestavění patra zhruba v jedné třetině výšky stavby. Stejná úprava se dotkla i rotundy vestibulu ? vyzdvižena byla také její antická bronzová vrata a znovu osazena tak, aby odpovídala ose kostela. Zásah, pod vedením architekta Luigi Arrigucciho, definitivně změnil proporce chrámového prostoru. Loď kostela zúžená o vložené kaple ústí přímo do apsidy, rozevřené v nové situaci daleko více, než v původním prostorovém rozvrhu. Navíc Domenico Castelli vybudoval roku 1638 nový oltář pro presbytář. Interiér, který měl původně 15 oken v důsledku úprav potemněl. Ve vrcholu apsidy proto byl proražen okulus, na místě, kde mozaikovou výzdobu doplňovala ruka Boha otce, korunující Krista. V 60. letech 17. století byl vítězný oblouk zpevněn dalším vloženým obloukem, čímž také vzala za své další část mozaik.

O definitivní ztrátu původní situace se však přičinily až archeologické práce v roce 1897. Vykopávky na Fóru snížily úroveň natolik, že se původní vstup přes rotundu stal nepoužitelný. Dnes se do kostela vstupuje přes atrium a budovy postavené ve 30. letech 17. století Arriguccim. Z téže doby pochází také strop s obrazem titulárních patronů od Marca Tullia Montagna, historie sv. Kosmy a Damiána nad kaplemi, od Simona Lagiho i většina výzdoby postranních kaplí.

Na barokním hlavním oltáři byl umístěn obraz Madony s dítětem, datovaný do poslední čtvrtiny 13. století. Původně zobrazoval celou postavu P. Marie, jak sedí a drží na rukou žehnající Dítě. Vedle oltáře stojí svícen pro paškál z 12. století.

Přes veškeré úpravy prostoru vévodí mozaiková výzdoba. Její mladší část na Vítězném oblouku je datována do konce VII. století. Zachycuje První vidění z Apokalypsy: Beránka na trůnu, se svitkem a sedmi pečetěmi, doprovází po stranách sedm planoucích svícnů a čtyři andělé. Dále pokračovaly symboly evangelistů, z nichž se zachoval jen anděl vlevo a orel napravo a ze čtyřiadvaceti starců, zbylo jen šest.

Mozaiky v samotné apsidě oproti tomu sahají až do doby vzniku chrámu koncem 20. let 6. století. Petr a Pavel na nich představují Kosmu a Damiána Kristu. Ten jako by sestupoval z nebes v záplavě červánků, kontrastujících s temně modrým pozadím. Po stranách výjevu stojí papež Felix IV, s modelem kostela v ruce a jeho protějškem je sv. Teodor s diadémem v ruce. Ve větvích palmy nad papežem se objevu Fénix, bájný pták, který dokázal povstat ze svého popela, a stal se proto symbolem vzkříšení a věčného života. V pásu pod hlavním výjevem přicházejí ovečky, symbolizující apoštoly, k Beránkovi zobrazeném v jejich středu.

Restaurační zásahy během věků se dotkly především levé strany mozaiky, s postavou papeže Felixe IV. Přesto gesta a postoje světců, sytá barevnost i vzácnost materiálů použitých dávnými umělci promlouvají nějak nesmlouvavěji, než jsme zvyklí z děl časově bližších. Tváře vystupují ze své věčnosti do našeho prostoru a času, a mimoděk se na mysl vkrádá otázka, co je to vlastně stát tváří v tvář? Možná proto, že hned jak do chrámu vstoupíme a dřív než si toho všimneme, ocitneme se před tváří Spasitelovou.

Johana Bronková