Rádio Vaticana

Víra se předává odvážným svědectvím

26.1.2018

V ranním kázání v Domě svaté Marty papež František na třech slovech vysvětloval, jak po vzoru apoštola Pavla hlásat Krista. Petrův nástupce komentoval druhý Pavlův list Timotejovi (2 Tim 1,1-8), který se čte na dnešní liturgickou památku tohoto biskupa a ve kterém Pavel svému učedníkovi připomíná „upřímnost víry“. Papež zdůraznil trojici slov, která naznačují, jak předávat víru. Jsou to pojmy „syn“, kterým Pavel označuje Timoteje, dále „matka a babička“ a konečně „svědectví“. Pavel „zplodil Timoteje pošetilostí svého kázání“, řekl papež, a v tom spočívá jeho otcovství. Ve zmíněném čtení se mluví také o slzách, protože Pavel své hlásání nezjemňuje polovičními pravdami, nýbrž jej koná odvážně a to z něj činí Timotejova otce. Kázání totiž nemůže být vlažné, podotkl Svatý otec.

“Kázání vždycky – dovolte mi užít ten výraz – „pohlavkuje“, je to políček, který s tebou pohne a posune tě dál. Pavel sám mluví o pošetilosti kázání. Je to pošetilost, protože říkáme, že se Bůh stal člověkem, byl ukřižován a potom vstal z mrtvých…Co na to Pavlovi řekli obyvatelé Athén? Pozítří si tě o tom poslechneme…V hlásání víry se vždy skrývá špetka pošetilosti. Pokušením je uchovat si zdánlivě zdravý rozum, ona průměrnost, která našeptává: „Žerty stranou, tak to není…“, vlažná víra.“

Druhým slovem dnešního čtení je svědectví. Víra se předává svědectvím, které slovům dodává sílu, prohlásil papež. „Jak se milují!“, říkali lidé o prvních učednících a rozeznávali podle toho první křesťany.

“Dnes přijde člověk do nějaké farnosti a vyslechne si, co jeden člověk tvrdí o druhém a pak ještě o někom dalším…Namísto „jak se milují“ by raději poznamenal: „jak jeden druhého stahují z kůže“. Jazyk tu slouží jako nůž. Jak je možné předávat víru v ovzduší zkaženém klepy a očerňováním? Nejde to – je třeba svědectví: „Podívejte, tenhle člověk nikdy nikoho nepomlouvá, tamten koná skutky lásky, jiný zase navštěvuje nemocné, proč to asi dělají?“ Takové chování vzbudí zvědavost – proč ten člověk žije právě takto? Ona otázka se rodí ze svědectví, protože tam se předává víra. Proč? Protože má víru, jde v Ježíšových stopách.“

Matka, babička – to je třetí slovo. Víra se předává v mateřském lůně, v lůně církve, protože církev je matka, církev je žena, vysvětloval papež František. Mateřství církve pokračuje v mateřství matky, ženy. Římský biskup vyprávěl o jedné řeholnici, kterou poznal v Albánii a která byla za tamní diktatury vězněna. Občas jí ale dozorci umožňovali vycházku a ona se chytře vydávala podél řeky, aniž by ji ovšem z něčeho podezřívali. U řeky na ni ale v čase vycházky čekaly matky s dětmi a tato řeholnice děti tajně křtila říční vodou. Krásný příklad, uzavřel papež.

“Ptám se ale – jsou dnešní matky a babičky takové, jako ony, o kterých mluví sv. Pavel? „Tvoje babička Lois a tvoje matka Euniké, které ti předaly upřímou víru“, říká Timotejovi. Panuje přesvědčení, že se dítě všechno naučí, až bude chodit na katechismus. Na mne ale padá smutek, když vidím děti, které se neumí pokřižovat a namísto krásného kříže zkouší různé klikyháky, protože vědí, že se po nich něco chce. Chybí tam maminka nebo babička, které by jim to vštípily. Kolikrát přemýšlím o tom, co se dovídají nevěsty, které jednou budou matky, v předmanželských kurzech – učí se také, že mají předávat víru?“

Prosme Pána, zakončil papež František, aby nás učil, jak předávat víru jako svědci, kazatelé a také jako ženy a matky.

Jana Gruberová