24.1.2018 

Promluva papeže na gen. audienci, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Před dvěma dny jsem se vrátil z apoštolské cesty do Chile a Peru. Potlesk pro Chile a Peru! Dva skvělé národy! Děkuji Pánu za to, že všechno proběhlo dobře. V těchto zemích jsem se mohl setkat s putujícím Božím lidem – i s těmi trochu usedlejšími – a povzbudit sociální rozvoj oněch zemí. Znovu děkuji občanským představitelům obou zemí a bratrům biskupům, kteří mne velice přívětivě a velkodušně přijali, jakož i všem spolupracovníkům a dobrovolníkům. Pomyslete, že v obou zemích, bylo více než 20 tisíc dobrovolníků. Dvacet tisíc v Chile a dvacet tisíc v Peru, většinou mladí.

Můj příchod do Chile předcházely demonstrace a protesty z různých důvodů, jak jste četli v novinách. To způsobilo, že se stalo ještě aktuálnějším motto mojí návštěvy „Mi pay os doy – Pokoj svůj vám dávám“. Jsou to Ježíšova slova adresovaná učedníkům, která opakujeme při každé mši.Pokoj je darem, který může darovat zabitý a vzkříšený Ježíš tomu, kdo se mu svěří. Pokoj potřebuje nejenom každý z nás i celý dnešní svět v této rozkouskované třetí světové válce... Modleme prosím za pokoj!

Na setkání s politickými a občanskými představiteli země jsem povzbudil chilskou demokracii - prostor solidárního setkávání schopný obsáhnout různosti. Z tohoto důvodu jsem poukázal na metodu naslouchání, zejména naslouchání chudým, mladým, starým, imigrantům a také na naslouchání zemi.

V první eucharistii slavené za pokoj a spravedlnost zazněla blahoslavenství a zvláště to, které praví: „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny“ (Mt 5,9). Toto blahoslavenství je třeba dosvědčovat stylem sbližování, blízkosti a sdílení, a tak s Kristovou milostí posilovat tkanivo církevního společenství a celé společnosti. V tomto stylu platí spíše gesta než slova a důležitým gestem, které jsem mohl vykonat, byla návštěva ženské věznice v Santiagu. Tváře oněch žen, z nichž mnohé jsou matkami a v náruči měly svoje maličké, vyjadřovaly navzdory všemu velkou naději. Povzbudil jsem je, aby vyžadovaly od sebe i od institucí seriózní přípravu na resocializaci, jež je vyhlídkou, která dává smysl každodenní tíži trestu. Žádné vězení nelze pojímat bez této resocializační dimenze. Chybí-li totiž tato naděje na začlenění do společnosti, stává se vězení nekonečným mučením. Pokud se však usiluje o toto začlenění - také ti, kdo jsou odsouzeni na doživotí, se mohou začlenit - a to prací pro společnost ve vězení, otevírá se dialog. Tuto dimenzi začlenění má proto nápravné zařízení vždycky zahrnovat.

Spolu s kněžími a zasvěcenými osobami a s chilskými biskupy jsem prožil velice intenzivní setkání, k jejichž užitečnosti přispěla účast na utrpení způsobeném zraněními, jimiž je církev v této zemi sužována. Utvrdil jsem své bratry zejména v odmítání jakéhokoli kompromisu se sexuálním zneužíváním nezletilých a současně v důvěře k Bohu, který touto těžkou zkouškou očišťuje a obnovuje svoje služebníky.

Dvě další mše byly slaveny na jihu a severu Chile. Ta na jihu v Araukánii, zemi obývané indiánským kmenem Mapučů, proměnila v radost dramata a námahy tohoto lidu a vyslala výzvu k pokoji smiřujícímu různosti a odmítajícímu každé násilí. Mše na severu v Iquiqe mezi oceánem a pouští byla chválou na setkání mezi národy vyznačující se zejména lidovou zbožností.

Setkání s mládeží a na Katolické univerzitě Chile odpovědělo na centrální problém nabídky smyslu života novým generacím. Mladým jsem zanechal program svatého Alberta Hurtada: „Co by udělal Kristus na mém místě?“ A Univerzitě jsem nabídnul model integrální formace, jež tlumočí katolickou identitu na schopnost účastnit se vytváření jednotných a pluralitních společností, kde nebudou konflikty zakrývány, nýbrž řešeny v dialogu. Vždycky existují konflikty, i doma, vždycky. Zachází-li se však s nimi špatně, je to ještě horší. Netřeba konflikty skrývat pod postel. Jsou-li vytaženy na světlo, čelí se jim a řeší se dialogem. Pomyslete na drobné konflikty, které zajisté máte i u sebe doma. Netřeba je skrývat, nýbrž vyrovnat se s nimi. Najděte si čas a mluvte o nich. Tak se řeší konflikt: dialogem.

V Peru znělo motto návštěvy: „Unidos por la speranza – Sjednoceni v naději“. Sjednoceni nikoli sterilní uniformitou, takže všichni jsou stejní - to není jednota, nýbrž veškerým bohatstvím rozdílů, které jsme historicky a kulturně zdědili. Příznačně to dosvědčilo setkání s peruánskými národy Amazonie, které rovněž zahájilo přípravy ke Všeamazonské synodě svolané na říjen roku 2019, jakož i společné momenty s obyvatelstvem Puerto Maldonada a s dětmi z útulku „Malého prince“. Společně jsme odmítli ekonomickou a ideologickou kolonizaci.

V promluvě k politickým a občanským představitelům Peru jsem ocenil duchovní, kulturní a přírodní bohatství této země a zaměřil se na dvě skutečnosti, které jej nejvíce ohrožují: sociálně-ekologický úpadek a korupce. Nevím, jestli jste tady slyšeli mluvit o korupci... Existuje však nejenom v tamějších zemích, ale i tady, a je nebezpečnější než chřipka! Objeví se a pustoší srdce. Korupce kazí srdce. Odmítejte, prosím, korupci. Poukázal jsem na to, že nikdo není zbaven odpovědnosti, pokud jde o tyto dvě metly, a povinnost čelit jim se týká všech.

První mši na veřejnosti jsem sloužit na břehu oceánu ve městě Trujillo, kde loni bouře zvaná „Niño costiero“ tvrdě zasáhla tamější obyvatele. Proto jsem je povzbudil, aby čelili nejenom jí, ale také dalším bouřím jako je kriminalita, nedostatek vzdělání, práce a bezpečného bydlení. V Trujillo jsem se setkal s kněžími a zasvěcenými osobami severního Peru a podělil se s nimi o radost z povolání, poslání a odpovědnosti za společenství v církvi. Vybídnul jsem je, aby docenili bohatství paměti a věrnosti svým kořenům. K těmto kořenům patří lidová úcta k Panně Marii. V Trujillo se konala také mariánská pobožnost, na níž jsem korunoval Pannu Marii de la Puerta a prohlásil ji za „Matku Milosrdenství a Naděje“.

Závěrečný den cesty, minulou neděli, se konal v Limě a měl silný duchovní a církevní akcent. V nejslavnější peruánské svatyni, kde se uctívá obraz Ukřižovaného zvaný Señor de los Milagros, jsem se setkal s 500 klauzurními řeholnicemi kontemplativního života, jež jsou skutečnými „plícemi“ víry a modlitby pro církev a celou společnost. V katedrále jsem ve zvláštní modlitbě prosil o přímluvu peruánských světců, po níž následovalo setkání s biskupy této země, kterým jsem nabídnul jako vzor postavu svatého Turibia z Mogroveja.

Také mladé Peruánce jsem odkázal na světce, kteří neztráceli čas „vytvářením“ vlastního image, nýbrž následovali Krista, který na ně s nadějí shlížel. Ježíšova slova dávají vždycky smysl všemu, a tak také evangelium poslední eucharistie shrnulo Boží poselství určené Jeho lidu v Chile a Peru: „Obraťte se a věřte v evangeliu“ (Mk 1,15). Takto – naznačuje Pán – obdržíte pokoj, který vám dávám já a budete sjednoceni v naději. To je víceméně shrnutí této cesty. Modleme se za tyto dvě sesterské země, Chile a Peru, aby jim Pán žehnal.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.