Ekologická výchova nesmí opomíjet lásku k člověku, řekl papež katolickým učitelům

5.1.2018 

V italském hlavním městě probíhá v těchto dnech (3.-5.1.) národní kongres Italského sdružení katolických učitelů, které v roce 1945 založila učitelka římské základní školy Maria Badaloni. Předseda Italské biskupské konference, kard. Gualtiero Bassetti, jeho účastníky vyzval, aby škole navrátili její ušlechtilé místo. Od katolických učitelů to vyžaduje statečnost v konfrontaci s dominantní mentalitou a náročnost vůči sobě samým. Neměli by se však uzavírat v jakési indiánské rezervaci či se v současné společnosti rozplynout jako sníh na slunci. Je naopak zapotřebí, aby byli solí země, v tomto případě solí školy, zdůraznil italský kardinál. Čtyři stovky katolických učitelů dnes v Klementinském sále Apoštolského paláce přijal také papež František, který s nimi uvažoval nad trojicí témat – jako první jmenoval kulturu setkávání, jejíž základy se kladou právě v prvních letech školní docházky.

“Křesťanští učitelé, ať již působí ve státních nebo katolických školách, jsou povoláni, aby ve svých žácích povzbuzovali otevřenost vůči druhému člověku, který má svou tvář, osobnost, dějiny, klady i zápory, bohatství i meze, a je bratrem či sestrou hodným poznání a úcty. Musíme vsadit na formaci otevřených mladých lidí, kteří se zajímají o okolní realitu, jsou schopni péče a laskavosti – zde mám na mysli šikanu, nejsou spoutáni rozšířeným předsudkem, podle kterého, pokud se chceme prosadit, musíme být soutěživí, útoční a tvrdí vůči druhým, zvláště vůči lidem odlišného ustrojení, cizincům a všem, ve kterých spatřujeme překážku vlastního uplatnění.“

Děti se bohužel často nadechují takovéhoto ovzduší, pokračoval papež. Jedinou pomocí je nastolit jinou – zdravější a lidštější atmosféru, což ale vyžaduje spolupráci s rodiči, přešel římský biskup k druhému tématu – hojně skloňovanému partnerství školy a rodiny. Toto výchovné spojenectví dnes prochází krizí, poznamenal papež, neboť podněty vycházející od učitelů a rodičů se dříve mnohem více posilovaly. Nicméně nestačí nostalgicky vzpomínat na minulost, nýbrž vzít na vědomí změny, týkající se školy i rodiny, a obnovit úsilí o konstruktivní spolupráci zacílenou na dobro dětí a dospívajících, doporučil Svatý otec.

“Vzhledem k tomu, že k této součinnosti již nedochází přirozenou cestou, je nutné ji projektově podpořit za využití pedagogických odborníků. Na samém začátku je však zapotřebí opětovně navodit určitou komplicitu mezi rodiči a učiteli – jsem si dobře vědom toho, jaký termín užívám – a to hlavně tím, že se přestanou vnímat jako protikladné strany a vzájemně se obviňovat, nýbrž se naopak vcítí do postojů druhého a budou se snažit pochopit objektivní výchovné obtíže, čímž dospějí ke vzájemné větší solidaritě – solidární komplicitě.“

Třetí hledisko, které papež nadnesl v souvislosti s prací dnešního katolického učitele, je ekologická výchova. Nejedná se o pouhé předávání znalostí, nýbrž o vštěpování životního stylu založeného na péči o společný domov, kterým je stvoření. Papež varoval před vypjatým ekologismem, který opomíjí lásku k člověku.

“Jde o životní styl, který nemá být schizofrenický – tedy například pečovat o živočichy, ohrožené vyhynutím, ale nevšímat si problémů starých lidí, nebo bránit amazonský prales, ale zanedbávat práva zaměstnanců na spravedlivou mzdu, a tak podobně. Ekologie, ke které je nutné vychovávat, má být integrální. Výchova by se měla zejména zaměřit na odpovědnost – nikoli tlumočit hesla, která má někdo jiný uskutečnit, nýbrž vzbudit zalíbení v ekologické etice, vycházející z každodenních rozhodnutí a gest.“

Z křesťanského zorného úhlu tomuto ekologickému postoji dodává smysl a zdůvodnění vztah k Bohu stvořiteli a spasiteli, k Ježíši Kristu, který je středem dějin a vesmíru, a k Duchu svatému, který je zdrojem souladu ve stvořitelské symfonii, dodal papež. V závěru své promluvy se římský biskup v kontextu stále vyhraněnějšího individualismu zmínil o hodnotě katolického sdružování, která nevzniká samovolně, nýbrž je zapotřebí ji pěstovat ve věrnosti zakládajícím principům, za pozornosti vůči znamením doby a s pohledem otevřeným vůči soudobému sociálnímu a kulturnímu obzoru.

“Nebojte se rozdílnosti a případných střetů, které se vyskytují také v laických sdruženích. Je zcela normální, že k nim dochází. Neskrývejte je, ale vyrovnávejte se s nimi v evangelním stylu. Sdružování s sebou nese hodnotu a odpovědnost, která vám byla v tuto chvíli svěřena.“

Řekl Petrův nástupce italské Asociaci katolických učitelů.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.