Vděčnost za dobrodiní uplynulého roku je ozvěnou přijaté Milosti

31.12.2017 

Homilie papeže při nešporách 31. prosince, baz. sv. Petra

„Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna“ (Gal 4,4). Tyto nešpory dýchají atmosférou této plnosti času. Nikoli však proto, že je poslední večer kalendářního roku, nýbrž proto, že nám víra umožňuje rozjímat a vnímat, že Ježíš Kristus, Slovo učiněné tělem, dal tomuto světu a lidským dějinám plnost času.

„Narozený ze ženy“ (v.4). Prvním, kdo prožil tuto plnost, kterou daroval Ježíš svojí přítomností, byla „žena“, z níž se narodil. Matka vtěleného Syna, Theotokos, Matka Boží. Jejím prostřednictvím plnost času takříkajíc vytryskla z jejího pokorného srdce plného víry a z jejího těla cele prostoupeného Duchem svatým.

Od ní církev převzala a stále přebírá toto niterné vnímání plnosti, jež vzbuzuje pocit vděčnosti jakožto důstojná lidská odpověď na tento nezměrný Boží dar. Tato nutkavá vděčnost se z nazírání na děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích šíří na všechno a na všechny, do celého světa. Je to vděčnost, která je ozvěnou Milosti; nepochází od nás, ale od Něho; nemá původ v egu, nýbrž v Bohu, ale vtahuje ego i nás.

V této atmosféře vytvořené Duchem svatým pozvedáme k Bohu naše díkůčinění za tento končící se rok a uznáváme, že veškeré dobro je Jeho dar.
Také tento rok 2017 - obdržený od Boha netknutý a bezúhonný - jsme my lidé mnoha způsoby promrhali a poškodili mrtvými skutky, lžemi a nespravedlnostmi. Války jsou flagrantním znamením této recidivní a absurdní pýchy. Jsou jimi však také všechny drobné i velké urážky života, pravdy a bratrství, které způsobují různé formy lidského, sociálního a ekologického úpadku. Za to všechno chceme a máme přijmout svoji odpovědnost před Bohem, před bratry a stvořením.

Tento večer však převažuje Ježíšova milost a její odlesk v Marii. A proto převažuje vděčnost, kterou jako biskup Říma pociťuji v duši, když myslím na lidi otevřeného srdce, žijící v tomto městě.

Cítím sympatii a vděčnost vůči všem těm, kdo denně drobnými, ale cennými konkrétními gesty přispívají k blahu Říma, snaží co nejlépe plnit svoje povinnosti, v provozu se pohybují uměřeně a rozvážně, respektují veřejná místa a upozorňují na nešvary, jsou pozorní vůči starým či nemohoucím lidem apod. Těmito tisícerými skutky konkrétně vyjadřují lásku k městu. Bez řečí a reklam, avšak stylem denně praktikované občanské vychovanosti. Tiše tak spolupracují na obecném dobru.

Rovněž pociťuji velkou úctu k rodičům, učitelům a všem vychovatelům, kteří se tímtéž stylem snaží formovat děti a mládež k občanskému cítění a etice odpovědnosti a vedou je, aby vnímaly, že jsou součástí svého okolí, ujímaly se ho a zajímaly se o něj.

Tito lidé, ačkoli se neobjevují ve zpravodajstvích, tvoří většinu lidí žijících v Římě. A mezi nimi je nemálo takových, kteří se ocitli v ekonomických těžkostech, ale nelitují se, ani nechovají zášť a výčitky, nýbrž denně se snaží jednat tak, aby trochu přispěli ke zlepšení.

Tímto poděkování Bohu vás také vybízím k uznalosti vůči těmto tvůrcům obecného dobra, kteří mají rádi svoje město nikoli slovy, nýbrž skutky.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.