Rádio Vaticana

Radost, modlitba a vděčnost připravují cestu Pánu

17.12.2017

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
V uplynulých nedělích liturgie zdůrazňovala, co znamená zaujetí postoje bdělosti a co konkrétně znamená připravit cestu Pánu. Tuto třetí neděli adventní, zvanou „radostná“, nás liturgie vybízí osvojit si ducha toho všeho, tedy právě radost. Svatý Pavel nás vybízí, abychom se připravili na Pánův příchod přijetím tří postojů. Za prvé stálá radost, za druhé vytrvalá modlitba a za třetí ustavičné díkůvzdání. Stálá radost, vytrvalá modlitba a ustavičné díkůvzdání.

První postoj: stálá radost. »Stále se radujte« (1 Sol 5,16) – říká sv. Pavel. Znamená to setrvávat neustále v radosti, i když neprobíhá všechno podle našeho přání. Zůstává však hluboká radost, kterou je pokoj. Ten je také radostí. Pokoj je radost, která se „drží při zemi“, ale je to radost. Úzkosti, těžkosti a utrpení prostupují život každého, všichni to známe. Realita se často jeví nehostinnou a pustou, podobnou poušti, na které zazněl hlas Jana Křtitele, jak připomíná dnešní evangelium (srov. Jan 1,23). Právě Křtitelova slova vyjevují, že naše radost stojí na jistotě, že tato poušť je obydlena. »Mezi vámi – říká – stojí ten, koho vy neznáte« (v. 26). Jde o Ježíše, který je poslán Otcem a který, jak zdůrazňuje Izaiáš, přijde »zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto« (Iz 61,1-2). Tato slova, která si Ježíš vzal za svoje, když promluvil v Nazaretské synagoze (srov. Lk 4,16-19), vysvětlují, že Jeho poslání ve světě spočívá v osvobozování od hříchu a od osobního a sociálního otroctví, které produkuje. Přišel na zem vrátit lidem důstojnost a svobodu Božích dětí, kterou může udělit pouze On. A tak obdařuje radostí.

Radost, kterou charakterizuje čekání na Mesiáše, se zakládá na vytrvalé modlitbě – a to je druhý postoj. Svatý Pavel říká: »Bez přestání se modlete« (1 Sol 5,17). Prostřednictvím modlitby můžeme navázat stabilní vztah s Bohem, který je pravým zdrojem radosti. Křesťanskou radost nelze koupit, plyne z víry a ze setkání s Ježíšem Kristem, důvodem našeho štěstí. A čím více jsme zakořeněni v Kristu, tím blíže jsme Ježíši a tím více docházíme vnitřního klidu i uprostřed každodenního protivenství. Proto křesťan, který se setkal s Kristem, nemůže být prorokem zkázy, nýbrž svědkem a zvěstovatelem radosti. Radosti sdílené s ostatními, nakažlivé radosti, která umenšuje námahy na naší životní pouti.

Třetí postoj, který Pavel uvádí, je ustavičné děkování, to znamená vděčná láska k Bohu. On je k nám totiž velkodušný, a my jsme zváni bez ustání děkovat za Jeho dobrodiní, Jeho slitovnou lásku, Jeho trpělivost a dobrotu a tak bez přestání žít díkůvzdáním.

Radost, modlitba a vděčnost jsou tři postoje, které nás připravují na autentický prožitek Vánoc. Radost, modlitba a vděčnost. Řekněme všichni společně: radost, modlitba a vděčnost. [lidé opakují]. V této poslední etapě adventní doby se svěřme mateřské přímluvě Panny Marie. Ona je „příčinou naší radosti“ nejenom proto, že zrodila Ježíše, ale také proto, že nás bez přestání vede k Němu.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV