Rádio Vaticana

Kardinál Bassetti: Imperativem je neopustit nemocného

13.12.2017

Jako již vícekrát vyvolala papežova slova ostrou reakci – řeč je o konci pozemského života, v souvislosti s kterým František nedávno vyzval k pokojné diskusi. Papežův poukaz na možné ukončení „vehementní terapie“ a vůbec na „přiměřenost léčby“ byl v mediálním kontextu mylně interpretován či dokonce vnímán jako schvalování eutanazie nebo asistované sebevraždy. Něco takového není pravda, zdůraznil pro Vatikánský rozhlas italský kard. Gualtiero Bassetti. Arcibiskup umbrijské Perugie a předseda Italské biskupské konference se vyslovil na okraj diskuse o biologické závěti v italském senátu.

“Slova papeže Františka zaujímají místo v tradici církevní péče o člověka, která se vždy vyznačovala co největším zlidštěním podmínek žijícího člověka, který umírá, a umírajícího, který žije. Není vždy snadné a priori stanovit jasnou hranici mezi vehementní terapií a eutanazií. Proto je nezbytné určit, komu v takovýchto dramatických a obtížných momentech přísluší rozhodování, které by přihlíželo k pacientově vůli a zároveň respektovalo lékařovo svědomí a odbornost. V jádru takového rozlišování tudíž stojí výjimečný vztah mezi nemocným a lékařem a přiměřenost léčby, která nikdy nesmí vést ke kultuře odpisu, důrazně pranýřované Svatým otcem.“

Umírání je okamžikem, kdy se člověk dostává na hranice vlastní existence, zakouší slabost a potřebu důvěřovat druhému, včetně Druhého s velkým D, kterým je Bůh, pokračuje kardinál Bassetti.

“Tato situace vyžaduje blízkost, péči, laskavost, což poukazuje na důležitost paliativní léčby, která zlepšuje kvalitu života nevyléčitelných pacientů a zaměřuje se na to,aby v posledním stadiu nemoci byla bolest snesitelnější a aby samotnému pacientovi bylo poskytnuto odpovídající lidské zázemí (srov. Evangelium vitae,65). Jistě se tedy nelze vzdát takových podstatných gest, jako jsou výživa, hydratace a hygienická péče o pacienta. V souvislosti s projednávaným zákonem o biologické závěti jako biskupská konference požadujeme možnost výhrady svědomí pro jednotlivé lékaře i pro katolická zdravotnická zařízení.“

Návrh italského zákona o takzvané biologické závěti kupříkladu považuje výživu a hydrataci pacienta za terapii, která může být na pacientovo přání přerušena. V podstatě se jím obchází eutanazie, kterou italský trestní řád nepovoluje. Návrh nepředpokládá výhradu svědomí ze strany zdravotníků, nýbrž pouze lékaři ukládá plnění profesionálních závazků. V konečné instanci tak o smrti či životě může rozhodnout soudce, proti kterému lékař nemůže vznést námitku z protiprávnosti či profesní etiky.

Jana Gruberová