Podobenství o marnotratném synu vystihuje dynamiku křesťanské interiory a exteriority

5.12.2017 

Krize a proměny sociálních vztahů, ale především člověka a jeho nejhlubší identity nevyhnutelně vedou k zamyšlení nad niterností a nejvnitřnější podstatou lidského bytí, píše Svatý otec František v poselství na XXII. veřejné zasedání Papežských akademií, kterému letos poprvé předsedá sedmá a nejnovější z těchto institucí – Papežská akademie latinských studií, založená Benediktem XVI. před pěti lety. „In interiori homine. Vnitřní hledání v latinské tradici“ – tak zní téma letošního zasedání, v jehož závěru je tradičně udílena cena předsedající akademie. Otázky zvnitřnění, srdce, svědomí a sebepoznání nabývají naléhavé aktuálnosti právě v dnešní době, poznamenané vnějškovostí, povrchností, rozkolem mezi srdcem a myslí, interioritou a exterioritou, svědomím a chováním, zdůrazňuje papež a předkládá evangelní pasáž, která napomáhá k uvažování o těchto otázkách.

V podobenství o marnotratném synu – či také Božím milosrdenství – totiž čteme: „Tu šel do sebe“ a „vstanu a půjdu k svému otci“ (Lk 15,17-18). Tato dynamika shrnuje vývoj křesťanského života – a samotného lidského života – od interiority k exterioritě, poukazuje Svatý otec. Zahajuje cestu konverze, hluboké – tedy důsledné, a nikoli pokrytecké změny – a dovádí k autentickému integrálnímu rozvoji člověka.

Jak papež připomíná, niterností člověka se zabývali církevní otcové a latinští myslitelé prvního křesťanského tisíciletí, mezi nimiž zaujímá výjimečné postavení sv. Augustin. Ve spise De vera religione (O pravém náboženství) se dotazuje, v čem spočívá pravá harmonie, a propojením antické moudrosti se slovy evangelia dospívá k odpovědi: „Nepotuluj se vně okolo sebe. Vrať se k sobě, neboť pravda přebývá uvnitř člověka. Když zjistíš, že tvá vlastní povaha je proměnlivá, jdi nad sebe…“ (39,72). Augustin pokračuje komentářem k Janovu evangeliu a vyzývá: „Vrať se do srdce a zkoumej, co snad vnímáš z Boha, protože tam je Boží obraz, v nitru člověka přebývá Kristus“ (ibid.).

Papež vybízí, aby si akademici tyto podmanivé výroky opakovali nejenom sami pro sebe, nýbrž zejména se s nimi obraceli k mladým lidem, kteří často uvíznou v labyrintech povrchnosti a banality, vnějšího úspěchu skrývajícího vnitřní prázdnotu, přetvářky maskující rozkol mezi vnějším zdáním a srdcem, mezi krásným, pěstěným tělem a prázdnou, vyprahlou duší. Těžte z odkazu latinské tradice, abyste vychovávali mladé lidi pro život, čerpejte ze zkušenosti a moudrosti těch, kteří se s radostí a odvahou „vrátili k sobě“, aby se drželi své identity a následovali své poslání. V závěru poselství papežským akademiím Petrův nástupce nabízí jejich členům ryzí vzor niternosti – Pannu Marii, která je v Lukášově evangeliu dvakrát připomínána jako žena, která „vše uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom“ (Lk 2,19).

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2017 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.