Rádio Vaticana

Pozornost a bdělost umožňují Bohu, aby zasáhl do našeho života

3.12.2017

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Začínáme advent, který vyvrcholí Narozením Páně. Advent je čas, který dostáváme, abychom přijali Pána, jenž nám jde v ústrety, a také osvědčili svoji touhu po Bohu, hleděli dopředu a připravovali se na Kristův návrat. O Vánocích se vrátí, až si budeme připomínat Jeho dějinný příchod ve skromnosti Jeho lidství, ale přichází v nás, kdykoli jsme ochotni Jej přijmout, a přijde znovu na konci časů „soudit živé i mrtvé“. Proto máme neustále bdít a očekávat Pána v naději na setkání s Ním. Do tohoto působivého tématu bdění a očekávání nás uvádí dnešní liturgie.

V evangeliu (srov. Mk 13,33-37) vybízí Ježíš k pozornosti a bdělosti, abychom byli připraveni Jej přijmout, až se vrátí. Říká nám: »Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy ten čas přijde [...] aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte« (vv.33-36).

Člověk, který si dává pozor, nenechá se v lomozu tohoto světa strhnout roztěkaností či povrchností, nýbrž žije plně a uvědoměle ve starostech věnovaných především těm druhým. V tomto postoji si povšimneme slz a nouze bližního a budeme moci postřehnout i jeho lidské a duchovní schopnosti a kvality. Pozorný člověk se obrací také ke světu ve snaze odporovat lhostejnosti a krutosti, které se v něm vyskytují, a těšit se z pokladů krás, jež také existují, a musejí být chráněny. Jde o to mít chápavý pohled, abychom rozpoznali bídu a chudobu jednotlivců i společnosti, ale uznali také bohatství skryté v maličkých každodenních věcech právě tam, kam nás postavil Pán.

Bdělý člověk je ten, který pobídku k bdělosti přijímá, to znamená, že se nenechá přemoci spánkem malomyslnosti, beznaděje a zklamání a zároveň odmítá podněty četných marností, které bují ve světě a kterým je někdy obětován osobní a rodinný čas i poklid. To je bolestný prožitek Izraele, vyprávěný prorokem Izaiášem, kdy se zdálo, že Bůh nechal svůj lid zbloudit z Jeho cest (srov. Iz 63,17). Byl to však následek nevěrnosti Pánovu povolání. On nám ukazuje dobrou cestu, cestu víry a cestu lásky, ale my hledáme svoje štěstí jinde.

Pozornost a bdělost jsou podmínky, jak dále »nebloudit mimo Pánovy cesty«, zapleteni do svých hříchů a nevěrností. Pozornost a bdělost umožňují Bohu, aby zasáhl do našeho života a vrátil mu smysl a hodnotu Svojí přítomností plnou dobroty a něhy. Nejsvětější Maria, která je vzorem bdění a očekávání Boha, ať nás vede vstříc svému Synu Ježíši a oživí naši lásku k Němu.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV