29.11.2017 

Promluva papeže na setkání s myanmarským episkopátem, Rangún

Eminence, drazí bratři biskupové,
Pro nás všechny to byl náročný, ale velice radostný den! Dnes ráno jsme slavili eucharistii společně s věřícími z různých částí země a odpoledne jsme se setkali s představiteli majoritní buddhistické komunity. Rád bych, aby toto naše podvečerní setkání bylo chvílí poklidné vděčnosti za tato požehnání a pozvolnou reflexí nad radostmi a výzvami, které s sebou nese služba pastýřů Kristova stádce v této zemi. Děkuji mons. Felixovi [Lian Khen Thang] za úvodní slova, jimiž mne pozdravil jménem váš všech; všechny vás co nejsrdečněji objímám.

Chtěl bych svoje myšlenky soustředit kolem tří slov: uzdravení, doprovázení a proroctví.

Za prvé uzdravení. Evangelium, které hlásáme, je především poselstvím uzdravení, smíření a pokoje. Kristovou krví prolitou na kříži Bůh smířil se sebou celý svět a poslal nás, abychom byli zvěstovateli oné uzdravující milosti. Tady v Myanmaru má toto poselství zvláštní ozvěnu, poněvadž tato země pracuje na překonání hluboce zakořeněných rozdělení a na národním sjednocení. Vaše stádce jsou poznamenána tímto konfliktem a zrodila zdatné svědky víry a starobylých tradic. Hlásání evangelia pro vás tedy nesmí být jenom zdrojem útěchy a síly, ale také povoláním prosazovat jednotu, dobročinnou lásku a ozdravení v životě lidu. Jednota, kterou sdílíme a slavíme, se rodí z různosti, doceňuje rozdíly mezi lidmi jakožto zdroje vzájemného obohacení a růstu, a vybízí ke společnému scházení v rámci kultury setkávání a solidarity.

Kéž je vám ve vaší biskupské službě dopřáno ustavičně zakoušet vedení a pomoc Páně ve snaze o uzdravení a společenství na všech úrovních života církve, aby svatý Boží lid pomocí vašeho příkladu odpuštění a smiřující lásky byl solí a světlem pro srdce, jež touží po pokoji, který tento svět nemůže dát. Katolické společenství v Myanmaru může být hrdé na svoje prorocké svědectví lásky k Bohu a k bližnímu, vyjadřující se nasazením za ty, kdo jsou chudí, nemají práva a – především v této době – za četné uprchlíky, kteří – takříkajíc - leží ranění u cesty. Prosím vás, abyste vyřídili mé poděkování všem, kteří se o ně jako milosrdný Samaritán velkoryse zasazují, přinášejí jim a všem bližním balzám uzdravení bez ohledu na jejich náboženskou či etnickou příslušnost.

Vaše uzdravující služba nachází zvláštní výraz v úsilí o ekumenický dialog a mezináboženskou spolupráci. Modlím se, aby vaše soustavná snaha budovat mosty dialogu a navazovat vztahy se stoupenci jiných náboženství v úsilí o mír přinášela hojné plody smíření v životě této země. Mírová konference pořádaná v Rangúnu letos na jaře byla před světem významným svědectvím rozhodnosti náboženských vyznání žít v pokoji a odmítnout každý skutek násilí a nenávisti spáchaný ve jménu náboženství. Pamatujte, že církve je „polní nemocnice“. Hojit a uzdravovat, hojit a uzdravovat – to je vaše první poslání.

Druhým slovem pro vás je doprovázení. Dobrý Pastýř je ustavičně přítomen u svého stádce, které vede a vedle něhož putuje. Jak rád říkám, pastýř by měl být „cítit ovcemi“, ale také přinášet Boží vůni – na to také nezapomínat. V dnešní době jsme povoláni být „církví vycházející“, abychom nesli Kristovo světlo na každou periferii (srov. Evangelii gaudium, 20). Jako biskupové jste povoláni žít a sloužit v připodobnění tomuto duchu misijního zapojení zejména pravidelnými pastoračními návštěvami ve farnostech a komunitách, které tvoří vaše místní církve. To je přednostní prostředek k tomu, abyste jako milující otcové provázeli svoje kněze v jejich každodenním úsilí o růst stádce ve svatosti, věrnosti a služebnosti. Buďte nablízku svým kněžím, nezapomínejte, že nejbližším bližním biskupa je kněz. Každý kněz ať nejenom ví, ale cítí, že má v biskupovi otce.

Církev v Myanmaru z Boží milosti zdědila pevnou víru a vroucí misionářskou touhu působením těch, kdo do této země přinesli evangelium. Na těchto stabilních základech a ve společenství s kněžími a řeholníky nadále syťte laiky v duchem autentického misionářského učednictví a hledejte moudrou inkulturaci evangelního poselství v každodenním životě a v tradicích svých místních komunit. Přínos katechistů je v tomto ohledu podstatný. Obohacování jejich formace pro vás musí zůstat prioritou. Nezapomeňte, že katechisté jsou v každé farnosti pilíři evangelizace.

Chtěl bych vás především požádat o zvláštní nasazení při doprovázení mladých lidí. Věnujte se jejich formaci ve zdravých morálních principech, jimiž se budou moci řídit, až se budou muset vyrovnávat s problémy světa ohrožovaného ideologickými a kulturními kolonizacemi. Příští biskupská synoda se bude týkat nejenom těchto aspektů, ale bude přímo kontaktovat mladé lidi, naslouchat jim a zapojovat je do společného rozlišování toho, jak lépe hlásat evangelium v příštích letech. Jedním z velkých požehnání církve v Myanmaru je její mládež a zejména počet seminaristů a mladých řeholníků. Děkujme za ně Bohu. Prosím vás v synodálním duchu, abyste je zapojili a podpořili na cestě jejich víry, protože jsou povoláni být skrze svůj idealismus a nadšení radostnými a přesvědčivými hlasateli evangelia svým vrstevníkům.

Mým třetím slovem pro vás je proroctví. Církev v Myanmaru denně dosvědčuje evangelium svými výchovně-vzdělávacími a charitativními díly, svou obhajobou lidských práv, svou podporou demokratických principů. Ať se vám podaří uvést katolické společenství do takového stavu, aby nadále mělo konstruktivní roli v životě společnosti a byl slyšet jeho hlas v otázkách národního zájmu, zejména s důrazem na respektování důstojnosti a práv všech, zejména těch nejchudších a nejslabších. Mám za to, že pětiletá pastorační strategie, kterou církev rozvinula v rámci nejširšího kontextu budování státu, přinese hojné plody v budoucnosti nejenom místním komunitám, nýbrž celé zemi. Mám na mysli zvláště nezbytnost chránit životní prostředí a zajistit správné využívání bohatých přírodních zdrojů země ku prospěchu budoucích generací. Péče o božský dar stvoření nelze oddělovat od zdravé humánní a sociální ekologie. „Autentická péče o naše vztahy k přírodě je totiž neoddělitelná od bratrství, spravedlnosti a věrnosti ve vztahu k druhým“ (Laudato si´, 70).

Drazí bratři biskupové, děkuji Bohu za tuto chvíli společenství a modlím se, aby nás toto setkání posílilo v úsilí být věrnými pastýři a služebníky stádce, které nám svěřil Kristus. Vím, že vaše služba je náročná a že spolu se svými kněžími často „nesete tíhu dne i horka“ (Mt 20,12). Udržujte si zdravou rovnováhu v rámci fyzického a rovněžtak duchovního zdraví a mějte otcovskou starost o zdraví svých kněží. Když mluvíme o duchovním zdraví, pamatujte zda na první biskupův úkol. Když se první křesťané potýkali se stížnostmi helénských křesťanů na to, že nebyla věnována péče jejich vdovám a sirotkům, sešli se apoštolové a vynalezli jáhny. A Petr, který tuto zprávu oznamuje, shrnuje biskupův úkol takto: »věnovat se modlitbě a službě slova« (Sk 6,4). Modlitba je první biskupův úkol. Každý z nás biskupů se má večer zpytovat: „Kolik hodin jsem se dnes modlil?“. Drazí bratři, dbejte o rovnováhu fyzického a duchovního zdraví, a zejména vás prosím, abyste denně rostli v modlitbě a zakoušení smiřující Boží lásky, protože je základem vaší kněžské identity, zárukou solidnosti vašeho kázání a zdrojem pastorační lásky, s níž vedete Boží lid po stezkách svatosti a pravdy. S hlubokou sympatií vyprošuji Pánovu milost vám, vašim kněžím, řeholníkům a všem laikům vašich místních církví. A prosím vás, nezapomeňte se za mne modlit.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.