Rádio Vaticana

Ježíš přijde na konci časů, ale denně nás prosí o přijetí

26.11.2017

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Tato poslední neděle liturgického roku je slavností Ježíše Krista Krále. Jeho kralování vede a slouží a na konci časů se stane soudem. Dnes máme před sebou Krista jako krále, pastýře a vůdce, který ukazuje kritéria přináležitosti k Božímu království.

Dnešní evangelium (Mt 25, 31-46) začíná majestátní vizí. Ježíš praví svým učedníkům: »Až přijde Syn člověka ve slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn« (Mt 25,31). Tato velkolepá předehra uvozuje podání posledního soudu. Ježíš po pozemském životě, prožitém v pokoře a chudobě, vystoupí v božské slávě, která Mu náleží, a obklopen zástupy andělů. K Němu bude svoláno celé lidstvo a On uplatní svoji autoritu a oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů.

Těm, které postavil po své pravici, řekne: »Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně« (vv. 34-36). Spravedliví jsou překvapeni, protože si nevzpomínají, že někdy potkali Ježíše, a tím méně, že by mu tímto způsobem pomohli; On však prohlašuje: »Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali« (v.40). Tato slova nás nepřestávají udivovat, protože nám vyjevují, kam až sahá Boží láska: až ke ztotožnění se s námi, ale ne tehdy, cítíme-li se dobře, jsme-li zdraví a šťastní, nikoli, nýbrž jsme-li v nouzi. A tímto způsobem se dává potkat a podává nám ruku jako žebrák. Ježíš tak zjevuje rozhodující kritérium svého soudu, kterým je konkrétní láska prokázaná bližnímu, jenž je v těžkostech. Takto se vyjevuje moc lásky a kralování Boha, který je solidární s tím, kdo trpí, aby všude vzbuzoval slitovné postoje a skutky milosrdenství.

Podobenství o soudu pokračuje popisem krále, který od sebe oddaluje ty, kdo si v životě nedělali starost s nouzí bratrů. Také oni jsou překvapeni a ptají se: »Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?« (v. 44). A říkají si: »Kdybychom tě viděli, určitě bychom ti pomohli!«. Král však odpoví: »Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali« (v. 45). Na konci svého života budeme souzeni podle lásky, tedy podle našeho konkrétního nasazení milovat a sloužit Ježíšovi ve svých nejposlednějších a nejpotřebnějších bratřích. Žebrák a nuzák, který natahuje ruku, je Ježíš; nemocný, kterého mám navštívit, je Ježíš; onen vězeň je Ježíš a ten, kdo hladoví, je Ježíš. Přemýšlejme o tom.

Ježíš přijde na konci časů soudit všechny národy, ale denně přichází mnoha způsoby a prosí nás o přijetí. Panna Maria ať nám pomáhá potkávat a přijímat Jej v Jeho Slovu a v eucharistii, a zároveň v bratřích a sestrách, kteří trpí hladem, nemocí, útlakem a nespravedlností. Kéž Jej dnes ve svém životě přijmeme do svých srdcí, aby nás přijal do věčnosti Svého království světla a pokoje.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV