Mše je památka Kristova velikonočního tajemství

22.11.2017 

Katecheze papeže Františka na gen. audienci 22. listopadu, nám. sv. Petra

(Gal 2,19-21)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Pokračujeme v katechezích o mši a můžeme si položit otázku: co je podstatou mše? Mše je památkou Kristova velikonočního tajemství. Umožňuje nám podílet se na Jeho vítězství nad smrtí a hříchem, dává plný smysl našemu životu.

K pochopení hodnoty mše je proto nejprve třeba chápat biblický význam »památky«. Ta »není pouze vzpomínkou na minulé události, nýbrž [...] jistým způsobem je zpřítomňuje a aktualizuje. Právě tak chápe Izrael své osvobození z Egypta: kdykoliv se slaví velikonoce, zpřítomňují se ve vědomí věřících události exodu (odchodu z Egypta), aby s nimi srovnali svůj život« (Katechismus katolické církve, 1363). Ježíš Kristus svým umučením a smrtí, vzkříšením a nanebevstoupením dovršil Paschu. A mše je památkou Jeho Paschy, Jeho »exodu«, který uskutečnil pro nás, aby nám umožnil vyjít z otroctví a uvedl nás do zaslíbené země věčného života. Není to tedy pouhá vzpomínka, nikoli. Je to víc, zpřítomňuje to, k čemu došlo před dvaceti stoletími.

Eucharistie nás vždycky vede na vrchol spásonosného Božího činu: Pán Ježíš, který se kvůli nám stal lámaným chlebem, nás zahrnuje veškerým svým milosrdenstvím a láskou, jako to učinil na kříži, aby tak obnovil naše srdce, naše bytí a náš způsob vztahování se k Němu a k bratřím. Druhý vatikánský koncil říká: »Kdykoli se slaví na oltáři oběť kříže, v níž „byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus“ (1 Kor 5,7), uskutečňuje se dílo našeho vykoupení« (Lumen gentium, 3).

Každé slavení eucharistie je paprskem onoho nezapadajícího slunce, kterým je zmrtvýchvstalý Ježíš. Účastnit se mše, zejména v neděli, znamená mít podíl na vítězství Vzkříšeného, být osvíceni Jeho světlem a prostoupeni Jeho žárem. Slavením eucharistie nám Duch svatý dává účast na božském životě, který je schopen proměnit celou naši smrtelnou bytost. A Pán Ježíš ve svém přechodu ze smrti do života, z času do věčnosti přitahuje také nás, abychom spolu s Ním konali Paschu. Ve mši se koná Pascha. Ve mši jsme se zabitým a vzkříšeným Ježíšem, který nás táhne kupředu, do života věčného. Ve mši se s Ním sjednocujeme. Ba dokonce Kristus žije v nás a my žijeme v Něm. »Spolu s Kristem jsem ukřižován – říká sv. Pavel - už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval« (Gal 2,19-20). Tak smýšlel Pavel.

Jeho krev nás totiž vysvobozuje ze smrti a ze strachu před smrtí. Osvobozuje nás z nadvlády nejenom fyzické, ale duchovní smrti, jíž je zlo, hřích, který nás strhává pokaždé, když se stáváme obětí hříchu svého či někoho druhého. Tehdy je náš život kontaminován, přichází o krásu, ztrácí smysl a uvadá.

Avšak Kristus nám znovu dává život; Kristus je plnost života a když se utkal se smrtí, navždy ji zničil: »přemohl smrt svým vzkříšením a obnovil život« (Čtvrtá eucharistická modlitba). Kristova Pascha je definitivním vítězstvím nad smrtí, protože On proměnil svoji smrt na svrchovaný skutek lásky. Zemřel z lásky! A v eucharistii nám tuto svoji velikonoční, vítěznou lásku chce dát. Přijmeme-li ji vírou, můžeme také milovat Boha a bližního doopravdy, můžeme milovat jako On miloval nás, položením života.

Pokud je ve mně Kristova láska, mohu se plně darovat druhému ve vnitřní jistotě, že i kdyby mne druhý měl zranit, nezemřu; jinak bych se musel bránit. Mučedníci odevzdali život právě v této jistotě z Kristova vítězství nad smrtí. Jedině zakoušíme-li tuto Kristovu moc - moc Jeho lásky – jsme opravdu svobodní beze strachu se odevzdat. Toto je mše: účast na Ježíšově umučení a smrti, vzkříšení a nanebevstoupení. Jdeme-li na mši, je to totéž jako bychom šli na Kalvárii. Avšak pomyslete, představme si, že jsme ve mši na Kalvárii a víme, že tamten člověk je Ježíš. Copak si dovolíme klábosit, fotit a dělat tak trochu divadlo? Nikoli. Vždyť je tam Ježíš! Zajisté bychom mlčeli, slzeli a také se radovali, že jsme spaseni. Když jdeme do kostela účastnit se mše, přemýšlejme o tom, že jdeme na Kalvárii, kde Ježíš dává svůj život za mne. A tak přestane podívaná, přestane klábosení, komentování a vše, co nás vzdaluje od krásy, kterou je mše, Ježíšův triumf.

Myslím, že nyní je jasnější, jak se sloužením mše pokaždé zpřítomňuje a působí Pascha, tedy smysl této památky. Účast na eucharistii nám umožňuje vejít do Kristova velikonočního tajemství a dává nám, abychom spolu s Ním - tam na Kalvárii - přešli ze smrti do života. Mše je opětovná Kalvárie, nikoli nějaký spektákl.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.