18.11.2017 

„Co se to v Latinské Americe děje a kam zmizel její přívlastek „světadíl naděje“? Spokojili jsme se snad vprostřed zmatku s krátkodechým pragmatismem? Omezujeme se na manévrování v pobřežních vodách bez jasných cílů? Vrátili jsem se k důvěře v ideologie, které se prokázaly hospodářským neúspěchem a lidskou devastací?“ Tyto otázky si papež František klade v předmluvě ke knize Guzmána Carriquiryho Lecoura, sekretáře pověřeného místopředsednictvím Papežské komise pro Latinskou Ameriku, která vychází v souvislosti s oslavami dvou set let nezávislosti latinskoamerických zemí (Memoria, Coraje Y Esperanza. A la luz del Bicentenario de la Independencia de América Latina, Editorial Nuevo Inicio). Prezentace knihy se konala v tomto týdnu (16.11.) na římské univerzitě LUMSA za účasti státního sekretáře Svatého stolce, kardinála Pietra Parolina.

Jde již o druhé vydání tohoto „pěkného díla“, jak je definuje papež František, pod titulem „Paměť, odvaha a naděje“. První vyšlo před šesti lety s předmluvou Jorgeho Maria Bergoglia, tehdejšího arcibiskupa Buenos Aires. „Nyní“, píše Petrův nástupce, „uvozuji toto druhé vydání jako papež František, římský biskup, který vyšel z útrob víry, dějin a života latinskoamerických národů“.

Zmíněné dvousetleté výročí nezávislosti, které si v dohlednu připomene Chile, Peru, Brazílie a všechny středoamerické státy, „nadále vzbuzuje mohutný ohlas“, tvrdí papež. „Zejména pohlédneme-li na dosud nejistou cestu nezávislosti našich zemí, pokračující i ustupující a neustále ohrožovanou různými druhy kolonialismu. Cestu, která dosud nedospěla ke svému konci“. František se snaží dobrat kořenů latinskoamerické identity: „Mezi ustavující události naší velké latinskoamerické vlasti náleží patriotická gesta latinskoamerické emancipace stejně jako, na samém počátku, guadalupské zjevení Matky Boží sužovanému míšeneckému lidu v rámci misionářské epopeje. Život našich národů hluboce poznamenaly láska a bolest, smrt a naděje. Jakoby tvořily určující koncentrát dějin, jejich krásy a bídy, naděje i utrpení. Je třeba se periodicky vracet k těmto kořenům, abychom se nestali sirotky své vlasti“, vybízí římský biskup, „protože ony poskytují hermeneutiku k uchování, posílení a případnému znovunabytí naší identity“.

Identity, která bledne za „dlouhé vlny hospodářských krizí, vyvolaných světovým ekonomickým propadem a propojených s řetězcem korupce a násilí“, pokračuje papež. Zatímco ještě „před šesti lety uzavírala Latinská Amerika cyklus silného hospodářského růstu, díky kterému se více než 40 milionů Latinoameričanů vymanilo z chudoby a vytvořilo novou lidovou třídu“, „dnes se zdá, že Latinská Amerika zažívá úzkost a nejistotu, její politické struktury mají pošramocenou pověst, zvyšuje se chudoba a prohlubuje propast sociálního vyřazení pro mnoho lidí. „Vlast, která ve skutečnosti nepřijímá své děti a nepečuje o ně, působí bolest“, píše papež Bergoglio v textu otištěném v deníku L´Osservatore Romano (25.10. 2017). „Toužíme naopak po velké vlasti, která však bude veliká jedině tehdy, když bude za větší rovnosti a spravedlnosti patřit všem“, cituje dokument latinskoamerických biskupů z Aparecidy (V. generální konference biskupů Latinské Ameriky a Karibiku, 13.-31.5.2007 v brazilské Aparecidě).

Papež se proto dožaduje „seriózní a zanícené debaty o minulosti, přítomnosti a budoucnosti“ jeho rodného světadílu: „Musíme diskutovat o historických projektech, realisticky zacílených na důstojnější život latinskoamerických jedinců, rodin a národů, a podpořit jejich rozvinutí“, píše. Dále je „naléhavé definovat významné národní a latinskoamerické cíle a usilovat o ně prostřednictvím silného konsenzu a lidové mobilizace, přičemž je nutné překonat světské ambice a zájmy a zdržet se manicheismu, vyhrocování, nebezpečných dobrodružství a nekontrolovatelných výbuchů. Jsme zváni, abychom vyvýšili utopie ryzí svobody a všestranného osvobození a podpořili je novými „patriotickými gesty“, aniž bychom zpohodlněli ve lhostejnosti a bezvýznamnosti“, poznamenává papež a vybízí latinskoamerické pastýře k „tvořivému proroctví“, neslučitelnému s „jakýmkoli vykořeněným a abstraktním klerikalismem“, nýbrž naopak znalým „oné energie víry a moudrosti, důstojnosti a solidarity, radosti a naděje, které pulsují v srdcích Latinoameričanů a sytí jejich kulturní ethos“.

Zejména „chudé a prosté národy“ si totiž „uchovávají platné důvody k životu a vzájemnému soužití, lásce a oběti, modlitbě a uchovávání naděje. A také k boji za veliké cíle“, podotýká papež a vysvětluje, že právě proto se pravidelně setkává s takzvanými lidovými (v Evropě spíše zvanými alternativními) hnutími, hlasateli „svatosvatého hesla“, požadujího pro všechny lidi „práci, půdu a příštřeší“. K dosažení tohoto cíle je třeba „bojovat za nový model udržitelného a rovného rozvoje, který by respektoval stvoření“, zdůrazňuje papež a připomíná mnohé konkrétní skutky milosrdenství, ke kterým podnítil loňský jubilejní rok: „Je třeba sčítat, a nikoli dělit. Ano, sčítat tyto zkušenosti, které již v zárodku prožívá tento svět bratrů, toužící po pravé otčině, jež zrcadlí Boží otcovství“, uzavírá Svatý otec předmluvu ke knize uruguayského právníka, Guzmána Carriquiryho.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.