Rádio Vaticana

Bez lásky neexistuje pravá věrnost smlouvě s Pánem

29.10.2017

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Tuto neděli nám liturgie předkládá krátké, ale velice důležité evangelium (Mt 22,34-40). Evangelista Matouš líčí, jak se farizeové shromažďují, aby přivedli Ježíše do úzkých. Jeden z nich, učitel Zákona, pokládá otázku: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ (v.36). Je to záludná otázka, protože Mojžíšův Zákon obsahuje více než šest set přikázání. Jak mezi nimi rozlišit to největší? Ježíš však bez zaváhání odpovídá: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí,“ a dodává: „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (vv. 37.39).

Tato Ježíšova odpověď není samozřejmá, protože mezi mnoha předpisy židovského Zákona bylo nejdůležitější Desatero přikázání, které Mojžíš obdržel přímo od Boha jako podmínku smlouvy uzavřené s lidem. Ježíš chce zprostředkovat porozumění, že bez lásky k Bohu a k bližnímu neexistuje pravá věrnost této smlouvě s Pánem. Můžeš vykonat spoustu věcí, splnit spoustu předpisů, ale nemáš-li lásku, nestačí to.

Potvrzuje to jiný text z knihy Exodus zvaný „kniha smlouvy“, kde se praví, že nelze zachovávat smlouvu s Pánem a přitom špatně zacházet s těmi, kdo požívají Jeho ochrany. A kdo jsou ti, co se těší z Jeho ochrany? Bible praví: vdova, sirotek, přistěhovalec – migrant, tedy lidé, kteří jsou nejvíce opuštění a bezbranní (srov. Ex 22,20-21). Farizeům, kteří kladli otázku, se Ježíš snaží pomoci uspořádat jejich religiozitu a dát znovu patřičné místo tomu, na čem záleží, a tomu, co je méně důležité. Říká: „Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci“ (Mt 22,40). To jsou ta nejdůležitější a další na nich závisejí. Ježíš žil svůj život právě tak, že hlásal a prokazoval to, na čem opravdu záleží a je podstatné, tedy lásku. Láska dává rozlet a plodnost životu a cestě víry. Bez lásky zůstává sterilní život i víra.

V tomto evangeliu Ježíš nabízí skvostný ideál, který koresponduje s tou nejautentičtější touhou našeho srdce. Byli jsme totiž stvořeni, abychom milovali a byli milováni. Bůh, který je Láska, nás stvořil, aby nám dal účast na svém životě a abychom byli milováni Jím, milovali Jeho a spolu s Ním všechny lidi. O tom „sní“ Bůh pro člověka. K uskutečnění tohoto snu potřebujeme Jeho milost, potřebujeme obdržet schopnost milovat, která pochází od samotného Boha. Právě to nám Ježíš nabízí v eucharistii. V ní přijímáme Jeho Tělo a Jeho Krev, tedy Ježíše v maximálním vyjádření Jeho lásky, kdy se odevzdal Otci pro naši spásu.

Nejsvětější Panno, pomáhej nám v našem životě přijímat „největší přikázání“ lásky k Bohu a k bližnímu. I kdybychom jej totiž znali již od svého dětství, nikdy neskončíme s konverzí k němu a k jeho uskutečňování v nejrůznějších situacích, které nás potkají.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV