21.10.2017 

„Světské prostředí rádo mluví o revoluci, ale my raději užíváme pojmu „radikální“, protože jeho etymologický význam odkazuje ke kořenům či podstatě evangelia“, říká konstantinopolský ekumenický patriarcha Bartoloměj I. o pontifikátu papeže Františka. „Není nic radikálnějšího než Bůh, který tvoří svět z lásky, vtěluje se, ztotožňuje s těmi nezranitelnějšími, posuzuje člověka podle toho, jestli podal vodu žíznícím a chléb hladovějícím. Každý křesťan, a tudíž také každý posvěcený služebník, je povolán připomínat a uskutečňovat tyto radikální pravdy, na které nás papež František neustále upozorňuje. V tomto smyslu jej určitě můžeme označit za „radikálního“, dodává Bartoloměj I. v rozhovoru s italskými vatikanistkami Alessandrou Buzzettiovou a Cristinou Caricato (Ho incontrato Francesco. Papa Bergoglio raccontato dai protagonisti del nostro tempo, Edizioni Paoline 2017).

Konstantinopolský patriarcha podle vlastních slov s papežem Františkem sdílí tytéž starosti a priority a navzdory tomu, že z jejich vztahu nelze vymazat teologické a kanonické meze tisíciletého rozdělení obou církví, jistě se vymyká pouhé zdvořilosti. „Můj vztah k papeži Františkovi se vyznačuje osobním rozměrem, který je životně důležitý na pouti ke smíření mezi našimi církvemi“, podotýká Bartoloměj I. a vzpomíná na jedno z prvních papežových gest, když se před ním při návštěvě Istanbulu (v listopadu 2014) sklonil, aby přijal požehnání. „Neskrývám, že nás to velmi překvapilo. Moc pokory totiž vždy překvapuje. Naše žehnající odpověď byla spontánním skutkem dobré vůle a laskavosti. Je důležité připomenout, že „žehnat“ (v řečtině „eulogìa“) v sobě zahrnuje také dobrořečení. Naše sesterské církve po staletí poznamenávala nevraživost a vzájemné špatné smýšlení. Požehnání je tedy pravým opakem zlořečení a muselo být jedinou reakcí na papežovo vlídné gesto“, uvedl konstantinopolský ekumenický patriarcha.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.