Rádio Vaticana

Kdo nenaslouchá Božímu slovu, zaměňuje víru za ideologii

17.10.2017

Nepodlehněme pošetilosti, která spočívá v neschopnosti naslouchat Božímu slovu, a dovádí ke zkaženosti, kázal papež František při dnešní ranní eucharistii v Domě sv. Marty. Ježíš teskně pláče, když se milovaný lid pošetile oddaluje a dává přednost vnějšímu zdání, modlám a ideologiím. Papež ve své úvaze vyšel ze slova „pošetilost“, které se v dnešních liturgických čteních objevuje hned dvakrát – Ježíš je vztahuje na farizeje (Lk 11,37-41), zatímco sv. Pavel na pohany (Řím 1,16-25). Ale také Galaťanům, křesťanům, vytýká apoštol národů pošetilost, protože se dali oklamat novými nápady. Toto slovo zde zaznívá spíše jako upozornění, než odsouzení, protože naznačuje, že od pošetilosti vede cesta do zkaženosti. Ony tři skupiny pošetilců jsou zkažení lidé, poznamenal papež.

Učitelům Zákona Ježíš řekl, že se podobají obíleným hrobům – upadají do zkaženosti, protože se zajímají o zajištění pouhé vnější krásy věcí, nikoli však o jejich nitro, kde vládne zkaženost. Zkorumpovala je marnivnost, vnější dojem, vnější krása a vnější spravedlnost. Pohany zase zkazilo modloslužebnictví – jsou zkažení, protože zaměnili Boží slávu – kterou mohli poznat rozumem – za modly. Také dnes existuje modloslužebnictví, podotkl papež – kupříkladu konzum anebo hledání boha, který by nám vyhovoval. Konečně, zmínění křesťané z galatské obce se dali podlomit ideologiemi, skoncovali s křesťanstvím, aby se z nich stali ideologové křesťanství. Pošetilost těchto tří skupin je vede do zkaženosti. V čem ale tato pošetilost spočívá?, vysvětloval papež:

“Pošetilost vyřazuje naslouchání, doslova by se dalo říci, že znamená: nescio, nevím, neslyším. Je to neschopnost naslouchat Slovu – Slovo nemůže vstoupit, protože se mu nedopřává sluchu. Pošetilec neslyší. Myslí si, že naslouchá, ale není to tak. Stále si vede svou. Boží Slovo proto nemůže vstoupit do jeho srdce a nevytváří prostor pro lásku. Pokud tam vstoupí, prošlo destilací vlastního vnímání reality. Pošetilci nedokážou naslouchat a jejich hluchota je přivádí do zkaženosti. Boží Slovo nevchází, není zde prostor pro lásku a nakonec ani pro svobodu.“

Z pošetilců se stávají otroci, protože zaměňují Boží pravdu za lež a uctívají tvory namísto Stvořitele.

“Nejsou svobodní a jejich neschopnost slyšet, ona hluchota, nenechává prostor lásce a svobodě, vždy dovádí k otroctví. Naslouchám já Božímu slovu? Dopřeju mu, aby vešlo? Toto Slovo, o kterém jsme slyšeli zpívat Aleluja, toto Boží slovo je živé, účinné, rozlišuje pocity a myšlenky srdce. Zarývá se, proniká dovnitř. Nechám toto Slovo vstoupit, anebo jsem vůči němu hluchý? Zaměňuji je za vnější dojem, modloslužbu, modloslužebné návyky, nebo ideologii? Tak Slovo nevchází…Toto je pošetilost křesťanů.“

V závěru papež vyzval k pohledu na obrazy dnešních pošetilců – křesťanů, ale také pastýřů. Svatý Augustin je silně a po právu kárá, protože pošetilost pastýřů ubližuje stádci. Papež vyjmenoval pošetilost pastýře, který podlehl korupci, pošetilost pohanského pastýře, který je spokojen sám se sebou, a pošetilost pastýře ideologa. Pohleďme na tyto obrazy a vedle jejich pošetilosti postavme Pána, který stále stojí u dveří, klepe a čeká. Zamysleme se nad Pánovým steskem a rozvzpomeňme se na Jeho první lásku k nám, vyzýval papež.

“Když propadneme pošetilosti, vzdalujeme se Pánu a jemu je smutno. Teskní po nás. V tomto smutku Ježíš pláče – zaplakal nad Jeruzalémem, protože jej naplnil stesk po lidu, který si vyvolil a miloval jej, který se ale ve své pošetilosti oddálil, protože dal přednost vnějšímu zdání, modlám a ideologiím.“

Jana Gruberová