18.9.2017 

Ve společnosti chorobně se zabývající prací a výdělkem má být církev solí a světlem, napsal papež František japonským biskupům v dlouhém listě, kterým doprovází pastorační návštěvu kardinála Fernanda Filoniho v této ostrovní zemi. Prefekt Kongregace pro evangelizaci národů odletěl v neděli (17.9.) do Tokia a během více než týdenního pobytu navštíví nejenom Hirošimu, Nagasaki a Ósaku, ale také město Sendai, které před šesti lety (11.3.2011) z větší části zničila vlna tsunami následující po silném zemětřesení. Kardinál římské kurie se při své vůbec první návštěvě Japonska seznámí s církví, která se potýká s řadou problémů, vysvětluje agentuře Fides biskup Isao Kikuchi z diecéze Niigjata. Spolu se stárnoucí japonskou společností totiž stárne také církev, jíž se nedostává nových povolání a která se musí vyrovnávat s přítomností katolických migrantů. Navíc se do ní promítá frenetický život Japonců, kde na náboženskou praxi zbývá stále méně času a prostoru, dodává jeden z místních biskupů. V Japonsku žije zhruba půl milionu katolíků (544 000), kteří tvoří nepatrnou menšinu z celkové populace o téměř 127 milionech obyvatel (126 958 000). Nebeské království se ale na počátku také projevuje prostou trochou kvasu anebo pouhým malým zrnkem, připomíná papež František v listě jejich pastýřům, datovaném na svátek Povýšení svatého Kříže. Tyto obrazy vhodně symbolizují současnou situaci církve v kontextu japonské společnosti a vybízejí k neumenšenému evangelizačnímu úsilí navzdory nedostatku pracovních sil. Omezená účast laiků a úbytek kněží, řeholníků a řeholnic má naopak vyzývat k vytrvalému hledání nových dělníků pro Pánovu vinici, kteří by dokázali jasně pohlédnout na okolní realitu. Papež na tomto místě vyjmenovává mnohé znepokojivé jevy dnešního Japonska – od vysoké rozvodovosti a sebevražednosti, týkající se také mladých lidí, přes morální relativismus, náboženskou lhostejnost a duchovní či religiózní formalismus po maniakální vztah k práci a penězům a fenomén zvaný hikikomori, tedy naprostou odtrženost od sociálního života. V Japonsku si životní styl stranící se zbytku společnosti volí až milionu jedinců, převážně mužů.

V takovémto výjimečném společenském kontextu je naléhavě nezbytné, aby církev neustále obnovovala svou misionářskou volbu a stávala se solí a světlem světa, doporučuje papež František. Okolní realita nás nesmí vést k rezignaci, ani ji nelze potlačovat mírumilovným dialogem. Církev by se měla znovu chopit své ryzí evangelizační síly, která pochází z velkého duchovního odkazu japonských mučedníků. Petrův nástupce přiznává, že právě mučedníci, kteří v Japonsku nabídli život za víru, mají v jeho srdci zvláštní místo. Připomíná jezuitu sv. Pavla Mikiho a druhy, ukřižované na sklonku 16. století, bl. Justa Takayamu Ukona, který ve stejné době raději volil exil, než aby zapřel Kristovo jméno, a takzvané skryté křesťany, kteří po dvě století uchovávali svou víru v utajení, aniž by ji odmítli. „Dlouhý zástup mučedníků a vyznavačů víry různých národností, jazyků, sociálního postavení a věku spojovala hluboká láska k Božímu Synu“, píše papež František. „Zřekli se všeho, aby mohli získat Krista (Flp 3,8), a Kristova láska je donutila k obětování života za evangelium (2 Kor 5,14)“. Tento dynamismus nicméně vyhasíná, pokud se vytrácí misionářský elán, podotýká Svatý otec a dodává: „Život sílí, když se daruje, a slábne v izolaci a pohodlnosti“ (Evangelii gaudium, 10).

Papež proto vybízí japonské biskupy k péči o nejslabší členy společnosti, orientované výlučně na zisk, a naléhá na integraci zahraničních věřících do farních společenství. Upozorňuje rovněž na nezbytnost solidní a všestranné kněžské a řeholní formace, kterou považuje za prioritní úlohu biskupů v šířící se kultuře provizoria. Jestliže převládající mentalita vede mladé lidi k přesvědčení, že není možné doopravdy milovat a že neexistuje nic trvalého, co by nepodléhalo okolnostem a citovým požadavkům, je nutné, aby poznali a sami na sobě prožili Ježíšovu lásku, která se dává zdarma, obětuje sama sebe a milosrdně odpouští. V samém závěru listu japonským biskupům se Svatý otec zmiňuje o nových církevních hnutích, schválených Apoštolským stolcem, která mohou biskupům napomáhat v pastorační službě a misii ad gentes. Vyzývá proto biskupy, aby takovou účast umožnili, a pravděpodobně se tak dotýká nelehkých vztahů japonského episkopátu a Neokatechumenátního hnutí.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.