Rádio Vaticana

Kardinál Sarah: Liturgie se musí smířit sama se sebou

29.8.2017

Prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti v souvislosti (foto) s nadcházejícím desátým výročím vydání apoštolského listu Benedikta XVI. o užívání starší formy římského ritu z roku 1962 Summorum Pontificum vydal v prázninovém čísle francouzského katolického měsíčníku La Nef článek nazvaný Za liturgické smíření. V obsáhlém textu guinejský kardinál vysvětluje existenci dvou forem římského ritu – řádné a mimořádné – tedy misálu z roku 1970 a misálu z roku 1962. Slovy ze zmíněného apoštolského listu Benedikta XVI. přitom poukazuje na to, že „obě formy tvoří jediný ritus a vzájemně se obohacují“.

„Poněvadž existuje hluboká kontinuita a jednota obou forem římského ritu, musejí se nutně obě formy vzájemně osvětlovat a obohacovat. Prioritní věcí tedy je, abychom s pomocí Ducha svatého zkoumali v modlitbě a studiu, jak se vrátit za účelem smíření uvnitř církve ke společnému reformovanému ritu,“ píše kardinál Sarah. „Bylo by krásné, kdyby ti, kdo užívají starší misál dodržovali podstatná kritéria koncilní konstituce o posvátné liturgii. Je nezbytné, aby toto slavení zahrnovalo správné pojetí „aktivní účasti“ přítomných věřících (SC 30). Čtení mají být lidu srozumitelná (SC 36). Věřící mají také umět celebrujícímu odpovídat a nestát stranou jako němí diváci (SC 48). Koncil nakonec vybízí ke vznešené jednoduchosti obřadu bez neužitečných repeticí (SC 50). Je na papežské komisi Ecclesia Dei, aby rozvážně a organicky postupovala tímto směrem. Je žádoucí, aby tam, kde je to možné a komunity o to požádají, byly harmonizovány liturgické kalendáře. Je také zapotřebí hledat cesty konvergence obou lekcionářů.“

Kardinál Sarah svůj výklad uzavírá důrazným apelem:
„Chtěl bych z hloubi svého srdce vyzvat v pastoračním duchu papeže Františka k liturgickému smíření předkládanému papežem Benediktem! Liturgie se nikdy nesmí stát vlajkou jedné strany. Výraz »reforma reformy« se pro některé stal synonymem převahy jedné strany nad druhou. V takovém případě by však hrozilo, že bude nepoužitelný. Raději proto budu mluvit o liturgickém smíření. V církvi křesťan nemá protivníky! Jak napsal kdysi kardinál Ratzinger, »musíme znovu objevit smysl pro posvátno, mít odvahu rozlišovat to, co je křesťanské, od toho, co křesťanské není; nikoli ke stavění barikád, nýbrž k přeměně, abychom byli opravdu dynamičtí.« Spíše než o »reformu reformy« jde totiž o reformu srdcí! Jde o smíření dvou forem téhož ritu, o vzájemné obohacení. Liturgie se musí smířit se sebou, se svým nejhlubším nitrem! Ve světle učení apoštolského listu Benedikta XVI. Summorum Pontificum a podpořeni odhodláním papeže Františka nadešel čas, abychom dokončili tento proces smíření liturgie se sebou samou. Velkolepým znamením toho by bylo, kdybychom do přístího vydání Římského misálu mohli připojit jako dodatek stupňové modlitby mimořádné formy, popřípadě v jednodušší a přizpůsobené podobě, dále modlitby k obětování, které obsahují krásnou epiklesi doplňující Římský kánon. Tak by se konečně dalo najevo, že obě liturgické formy se osvětlují navzájem, ustavičně a bez rozporu.“
Píše mimo jiné prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, kardinál Sarah ve francouzském katolickém měsíčníku La Nef (n. 294, červenec-srpen).

Milan Glaser