7.7.2017
Papež František, stejně jako před osmi lety jeho předchůdce Benedikt XVI., zaslal poselství zástupcům dvaceti nejmocnějších zemí světa, kteří si dali schůzku v severoněmeckém Hamburku. Hostitelkou summitu skupiny G20 je spolková kancléřka Angela Merkelová, která již před několika týdny ve Vatikánu s papežem hovořila o jeho agendě. Svatý otec shromážděným politikům navrhuje čtyři akční principy pro budování bratrské, spravedlivé a pokojné společnosti, které popsal v programovém dokumentu svého pontifikátu, apoštolské exhortaci Evangelii gaudium. Jak píše, tyto základní linie náleží ke staleté moudrosti lidstva, a proto snad mohou posloužit jako příspěvek k reflexi při hamburském setkání.
První princip – „Čas je nadřazen prostoru“ – papež aplikuje na složité světové problémy bez okamžitého a uspokojivého východiska. Je proto nutné uvést do pohybu dlouhodobější procesy poskytující postupná, a tudíž nikoli traumatická řešení, přičemž však musí být od počátku jasný konečný cíl daného procesu. A tím jsou podle papeže Františka chudí, trpící, uprchlíci, běženci a marginalizovaní lidé bez ohledu na jejich národnost, rasu, náboženství či kulturu. V srdcích a myslích vládnoucích politiků jim má být vyhrazena absolutní priorita, což nicméně vyžaduje, aby mocní nasměrovali své svědomí zcela opačným směrem. Kupříkladu vůči třiceti milionům lidí v Jižním Súdánu, Čadu, Africkém rohu a Jemenu, kteří umírají hladem a žízní.
Druhý princip – „Jednota má převahu nad konfliktem“ – papeži umožňuje, aby stejně jako Benedikt XV. před bezmála sto lety vyzval svět k ukončení zbytečného krveprolévání. František připouští, že hlavním účelem hamburského summitu a jiných obdobných setkání je smíření ekonomických rozdílů a stanovení finančních a komerčních pravidel, která by zajistila všestranný rozvoj. Toho však nikdy nebude dosaženo, jestliže se všechny strany nezavážou k podstatnému snížení současné úrovně konfliktnosti a nezastaví nynější závod ve zbrojení. Jak papež hořce konstatuje, existuje tragický rozpor a nesoulad mezi zdánlivou ekonomicky či sociálně podmíněnou jednotou na veřejných shromážděních a úmyslném či vědomě přijímaném setrvávání ve válečných konfliktech.
„Realita je důležitější než idea“, přechází papež ke třetímu principu, aby v souvislosti s ním poukázal na nové ideologie absolutní autonomie trhů a finančních spekulací, které nahradily tragické ideologie první poloviny dvacátého století. Zanechávají za sebou bolestnou stopu vyřazování a odepisování lidí, a leckdy také jejich smrti, konstatuje dále. Významné úspěchy na poli hospodářství a politiky minulého století však byly dosaženy díky obezřetnému a přiměřenému pragmatismu, který se naopak zakládal na primátu člověka. Papež zde jmenuje několik vzorů, ze kterých by se účastníci hamburské schůzky měli poučit. Jde vesměs o „otce zakladatele“ Evropské unie – Schumana, De Gasperiho, Adenauera, Monneta a další.
„Celek je nadřazen části“ – připomíná Svatý otec v samém závěru politikům, zastupujícím státy, do kterých se soustřeďuje 90% veškeré světové výroby a služeb. Naprosté většině zemí, které se podílí pouhými deseti procenty na ekonomickém celku, tak na světové politické scéně chybí hlas, ačkoli na ně zhoubně dopadají důsledky krizí, za které nesou jen malou či žádnou zodpovědnost. Zároveň ale právě v této části lidstva spočívá největší potenciál, který by mohl přispět k celkovému rozvoji, upozorňuje papež a loučí se s G20 slovy jejího posledního summitu v čínském Chang-čou: Kéž Bůh žehná snahám mezinárodního společenství o zahájení nové éry inovativního, propojeného a udržitelného rozvoje, šetrného k přírodnímu prostředí a inkluzivního vůči všem národům a lidem.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.