Rádio Vaticana

Cesta evangelizace není výlet

25.6.2017

promluva před modlitbou Anděl Páně

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
V dnešním evangeliu (srov. Mt 10, 26-33) Pán Ježíš udílí pokyny svým učedníkům, které již dříve povolal a vyslal šířit víru, a připravuje je na zkoušky a pronásledování, s nimiž se budou muset potýkat. Cesta za tímto posláním není výlet. A Ježíš své učedníky varuje: „Potká vás pronásledování“. Povzbuzuje je takto : „Proto se jich (lidí) nebojte: Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle (...) A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou.“ (v. 26-28) Ježíšovo vyslání šířit víru nezaručuje jeho učedníkům úspěch a podobně je nechrání ani před ztroskotáním a utrpením. Musejí počítat jak s možností odmítnutí, tak s možností pronásledování. Může nás to trochu děsit, ale je to pravda.

Učedník je povolán k připodobňování svého života Kristu, který byl pronásledován lidmi, dostalo se mu odmítnutí, osamocení a smrti na kříži. Poklidné křesťanské poslání neexistuje. Nesnáze a zkoušky jsou součástí evangelizačního díla a my jsme povoláni k tomu, abychom v nich nacházali příležitost k ověření autentičnosti své víry a svého vztahu k Ježíši. Musíme tyto nesnáze považovat za možnost, která nás uschopňuje být misionáři ještě více a růst v důvěře k Bohu, našemu Otci, který své děti neopouští, když přijde bouře. Navzdory nesnadnosti křesťanského svědectví ve světě, nejsme nikdy zapomenuti. Vždy nás doprovází Otcova láskyplná starostlivost. Proto v dnešním evangeliu Ježíš hned třikrát ujišťuje učedníky slovy: „Nebojte se!“

Také v naší době, bratři a sestry, dochází k pronásledování křesťanů. My se za své pronásledované bratry sestry modlíme a chválíme Boha za to, že navzdory tomu nepřestávají s odvahou a věrností svědčit o své víře. Jejich příklad nám pomáhá, abychom neváhali postavit se na stranu Krista a odvážně o něm svědčili v každodenních situacích, také ve zdánlivě pokojných kontextech. Rovněž nepřítomnost nepřátelství a zkoušek může totiž být jistou formou zkoušky. Pán nás nejen posílá jako „ovce mezi vlky“, ale také abychom v naší době byli jako strážci mezi lidmi, kteří nechtějí být probuzeni ze světské malátnosti, jež přehlíží slova Pravdy evangelia a buduje si své vlastní pomíjivé pravdy.

Uprostřed toho všeho nám však Pán nepřestává říkat, stejně jako učedníkům své doby: „Nebojte se!“ Nezapomínejme na tato slova: vždy, když přijde zkouška, pronásledování, něco, co nám působí utrpení, poslouchejme Ježíšův hlas v srdci, který říká: „Nemějte strach! Neměj strach, já jsem s tebou!“ Nemějte strach z toho, kdo se vám vysmívá a týrá vás, a nemějte strach z toho, kdo vás přehlíží, nebo kdo vás navenek uznává, ale za zády bojuje proti evangeliu. Mnoho je takových, kteří se na nás navenek usmívají, ale za zády bojují proti evangeliu. Všichni je známe. Ježíš nás nenechává samotné, protože pro Něho jsme vzácní. Každý z nás je pro Ježíše vzácný, všechny nás doprovází.

Kéž nám P. Maria, vzor pokorného a odvážného přitakání Božímu slovu, pomáhá, abychom pochopili, že ve svědectví víry nejde o úspěchy, nýbrž o věrnost; věrnost Kristu, s vědomím, že být jeho učedníky a misionáři je za jakýchkoliv – i těch nejproblematičtějších – okolností nedocenitelný dar.

Přeložila Johana Bronková

Česká sekce RV