10.6.2017 

a jejich memento v Římě

10. června 1942 vstoupila naše země do dějin tragickou událostí známou jako vyhlazení Lidic: 340 zmarněných životů, z toho 88 dětských. Vesnice nedaleko Kladna srovnaná se zemí jako projev teroru, který následoval po vraždě říšského protektora Reinharda Heydricha, se stala světoznámým symbolem varujícím před zvůlí mocných, jež se obrací proti nevinným, symbolem zla, které je samo v sobě destrukcí všeho stvoření.

75. výročí těchto událostí připomnělo letos také několik akcí v Římě. Poslední květnový den papež František požehnal v závěru generální audience obraz Lidické Madony, posléze vystavený u sv. Marcelina a Petra, v titulárním chrámu kardinála Dominika Duky.

“Nemám slov, je to úžasné, je to nádhera... Já už mám život za sebou, a netušila jsem, že ještě na konci života prožiju něco takového a setkám se s takovými lidmi.čekala jsem, že se ještě potkám s takovými lidmi.“ - Říká paní Veronika Rýmonová z Lidic. Když nacisté vyvraždili všechny muže z její vesnice, bylo jí pět měsíců.
“Byli jsme na Technice, v Resslově ulici, tam nás odvezli. A pod námi, byli v kostele ti parašutisté. V době, kdy jsme byli na té Technice, oni tam umírali,“ dodává paní Rýmanová, která nyní přijela do Řím jako svědek této tragédie a mohla se při audienci setkat s papežem.

Aby se však neskončilo jen u pietních gest a memento jménem Lidice důrazněji zaznělo do naší současnosti, přišel velvyslanec ČR při Svatém stolci, Pavel Vošalík, s návrhem spojit události se mší svatou za dětské oběti všech konfliktů.
„Bylo to připomenutí tragédie Lidic a Ležáků, ale zároveň také připomenutí toho, že tyto tragédie jsou jakýmsi zobecněním tragédií současného světa a utrpení těch nejmenších. Byla to mše za oběti.“
V bazilice sv. Kříže Jeruzalémského ji s vatikánským státním sekretářem kardinálem Pietrem Parolinem koncelebroval kardinál Dominik Duka.

„Setkání s Němcema nebylo nic moc. Ve škole v Lidicím mi vzali náušnice tím způsobem, že mně je strhli. A vidíte tu jizvu?“ – ukazuje paní Rýmonová na čelo – „ To je také památka na ně.“

Římské akce spojené s lidickým výročím završila mezinárodní konference věnovaná dětským obětem ozbrojených konfliktů.
„Aby výročí Lidic nevyznělo jenom jako lokální záležitost, kdy si v Čechách zavzpomínáme na národní tragédii a uctíme památku mrtvých. Jde o to, co řekla také paní Rýmonová dnes ve svém vystoupení, aby ty oběti nebyly zbytečné, a abychom si uvědomily, že podobné věci se dějí dále. Tak vznikla myšlenka uspořádat tuto konferenci.“ – říká velvyslanec ČR při Svatém stolci a při Suverénním řádu maltézských rytířů, Pavel Vošalík, který právě ve spolupráci s maltézskými rytíři konferenci zaštítil.

30 milionů dětí žije mimo své domovy, 240 milionů jich prožívá dětství ve státech, v nichž probíhá vojenský konflikt. Tragickým výdobytkem naší současnosti je také převrácený poměr civilních a vojenských obětí. V ozbrojených střetech umírá daleko více civilistů než vojáků. Zatímco ještě za II. světové války symbol červeného kříže mohl uchránit nemocnici před bombardováním, dnes není ostřelování špitálů vzácností. Italský zástupce UNICEF Gianfranco Rotigliano představil hrůzné situace monitorované touto organizací: od verbování do vojenských oddílů – už od sedmi let – přes všechny další formy strádání a zneužívání, až po sexuální zotročování či odpírání humanitární pomoci.

„Násilí na civilistech je válečnou zbraní. Jak je možné, že se na dětech dějí takové strašné věci? Protože svět nemá svědomí, neexistuje nic jako „světové svědomí“. Když se zveřejní fotka mrtvého dítěte na pláží, s celým světem to pohne, ale jsou to pouze emoce, nikoliv na základě zásadního etického cítění. Stejně tak pokud jde o rozvoj: pokud nám skutečně záleží na rozvoji zemí třetího světa, musíme do jeho dětí investovat. To znamená chránit je, usilovat o zajištění rovného přístupu ke všem v těchto zemích. A k tomu v širokém měřítku nedochází. Současný papež je v těchto věcech úžasný. Kdyby bylo šest sedm podobných lídrů na světě, možná bychom se dostali trochu dál“ - říká Gianfranco Rotigliano, představitel UNICEF v Itálii.

Kulatý stůl na konferenci v sídle Suverénního řádu maltézských rytířů na římském Aventinu moderoval zvláštní představitel generálního sekretáře Rady Evropy pro migraci a uprchlíky, Tomáš Boček. Ve svém vystoupení připomněl další čísla a statistiky. Jen v loňském roce zahynulo 700 dětí na moři mezi Libyí a Itálií, devět z deseti dětských uprchlíků cestuje bez doprovodu. Je ovšem třeba mít na paměti, že oficiální orgány zahrnují mezi děti také všechny mladistvé do osmnáctého roku života. Díky takto široké definici do této kategorie spadá také třetina žadatelů o azyl v Evropě.
Pozvání na konferenci přijala také zvláštní velvyslankyně Mozambiku v Itálii, Maria Manuela dos Santos Lucas. “Velmi často máme pocit, že Evropa je jakýmsi spasitelem světa. Řešíme konflikty těch jiných, ale vlastně s nimi příliš nemluvíme – podotýká velvyslanec Vošalík. - Při výběru kandidáta pro tuto konferenci jsme uvažovali o dvou zemích o Angole a Mozambiku. Protože – jak upozornil papež Benedikt XVI. – mír není pouze absence ozbrojených operací. Mír je cosi, co musí být daleko trvalejší a musí být spojen s rozvojem a se vzděláváním – což tady dnes zaznívalo velmi silně.“ Mapa míst, kde jsou z mezinárodního hlediska děti ohroženy, se ukazuje jako nedostačující. Velvyslanec Vošalík poukázal na neúplnost této optiky i pokud jde o Evropský kontinent. Zmíněná mapa Unesca totiž pokládá celou evropskou zónu za „bezpečnou“. Český velvyslanec se proto v diskusi zeptal na Ukrajinu.

„Evropa - která sice má mnoho nápadů, jak řešit ozbrojené konflikty na Blízkém východě, v Africe či v Asii – když přijde řeč na konflikt v našem bezprostředním sousedství, tak se nakonec omezí na konstatování: Je to velmi složité!“
Na dotaz, jak si to vysvětlit, pokračuje: Doma nejsme nikdy prorokem. Já si myslím, že se skutečně setkáváme s typy konfliktů, v nichž naše běžně nastavená schémata nefungují. Velkošpitálník řádu to zmínil také ve svém závěrečném vystoupení. Doby, kdy jsme válečný konflikt byli schopní lokalizovat bitevním polem, jsou dávno tytam. Tato situace je obrovskou výzvou také pro mezinárodní právo, protože mezinárodní právo funguje tam, kde jsou v konfliktu strany, které toto právo uznávají nebo jsou subjektem tohoto práva. A my jsme v období, kdy proti sobě válčí neidentifikované skupiny, kdy se válečná taktika změnila v teroristické útoky. A otázka zní – při sebelepším zdokonalení systému mezinárodního práva či humanitárního práva: Jak můžeme toto právo vymáhat, jestliže ti, kteří do těchto konfliktů vstupují nebo je rozdmychávají, žádné právo neuznávají,“ říká velvyslanec Pavel Vošalík.

Svatý stolec zastupovala Christine Jeangey z nedávno ustanoveného Úřadu pro integrální lidský rozvoj. Ve svém příspěvku upozornila, že jednou ze závažných příčin strádání dětí ve válečných konfliktech jsou sankce uvalované na státy ze strany mezinárodní komunity. Katolická církev žije na bitevním poli, kněží a řeholníci zůstávají v krizových oblastech mezi lidmi. Svatý stolec vidí svoji roli u mezinárodních organizací právě v dosvědčování konkrétních lidských příběhů, protože je v kontaktu s realitou, uvedla vatikánská reprezentantka.
Co dělat, když slyšíte příběhy, o nichž se zdráháte vyprávět? Jako o dítěti, které po výbuchu bomby osleplo a nepřestávalo čekat, kdy znovu zapnou elektřinu, nebo o jiném, které chtělo spáchat sebevraždu, když mu v troskách jeho domu zahynula celá rodina?
Je snad jedinou cestou apelovat na mocenské skupiny, na autority, které uzavírají smlouvy o distribuci zbraní, jak to při každé příležitosti dělá papež?

“Určitě ano, to je jedna z cest – říká v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas velvyslanec Vošalík. Ale důležité je také to, co zmínila myslím mozambická velvyslankyně, totiž hledat řešení v místních komunitách. Protože tam se válčí! Já si myslím, že je potřeba hledat úplně novou metodiku řešení. Ano, mocní musí rozhodovat, ale současně musíme hledat příčiny těch konfliktů. Při prezentaci zástupce Unicefu se ukázalo, že nejde o mezistátní konflikty, že mnohdy jsou to etnické konflikty nebo konflikty zneužívající náboženství... To znamená, že už nestačí omezovat se pouze na diskusi na úrovni hlav států, hlav vlád a mezinárodních konferencí v Ženevě a v New Yorku, ale bude potřeba více komunikovat na té základní úrovní a hledat konsensus a mír tam.
Ono to všechno zní příliš akademicky. Myslím, že to v závěrečné řeči řekl velkošpitálník – jestli si někdo myslí, že jsme na dohled řešení a dosažení všeobjímajícího míru - tak tomu není. Pokud nás však toto odradí od toho, abychom o to alespoň usilovali, pak jsme v podstatě na konci naší civilizace,“ uzavřel velvyslanec ČR při Svatém stolci a při Suverénním řádu maltézských rytířů, Pavel Vošalík.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.