Rádio Vaticana

O identitě Boha

11.6.2017

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Biblická čtení této neděle - slavnosti Nejsvětější Trojice - nám pomáhají vstoupit do tajemství Boží identity. Druhé čtení podává slova svatého Pavla, jimiž zdraví Korintskou obec: „Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha svatého s vámi se všemi!“ (2 Kor 13,13). Toto apoštolovo „požehnání“ je plodem jeho osobního prožitku Boží lásky, kterou zmrtvýchvstalý Kristus zjevil, proměnil mu život a podnítil jej, aby přinášel evangelium národům. Počínaje tímto prožitkem milosti, může Pavel vybízet křesťany: „Žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání... žijte v pokoji“ (v.11). Křesťanská obec může přes všechna svoje omezení být odleskem společenství, dobra a krásy Trojice. Je to však nezbytně spojeno se zkušeností Božího milosrdenství a odpuštění, jak dosvědčuje svatý Pavel.

A to se stalo Hebrejům během exodu. Když lid porušil smlouvu, Bůh se v oblaku ukázal Mojžíšovi, aby tuto smlouvu obnovil, pronesl svoje jméno a vyjádřil jeho význam. Říká: „Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný“ (Ex 34,6). Toto jméno znamená, že Bůh není vzdálený a do sebe uzavřený, nýbrž je Životem, který se chce sdílet, je otevřeností, je láskou, která člověka vysvobozuje z nevěrnosti. Bůh je „milosrdný“, „shovívavý“ a „milostivý“, protože se nám dává, aby zaplnil naše meze a nedostatky, odpustil naše pochybení a přivedl nás opět na cestu spravedlnosti a pravdy. Toto Boží zjevení se naplnilo v Novém zákoně Kristovým slovem a Jeho spasitelským posláním. Ježíš nám ukázal tvář Boha, Jediného ve svojí podstatě a Trojího ve svých osobách. Bůh je cele a pouze Láska v jediném subsistujícím vztahu, který všechno tvoří, vykupuje a posvěcuje: Otec i Syn i Duch svatý.

Dnešní evangelium „uvádí na scénu“ Nikodéma, který, ač zaujímal důležité postavení v náboženské a občanské obci svojí doby, nepřestal hledat Boha. Nemyslel si: už jsem ho našel. Nepřestával Boha hledat. A nyní zaznamenal v Ježíšově hlasu Jeho ozvěnu. Při noční rozmluvě s Nazaretským Nikodém konečně pochopí, že už je hledán a očekáván Bohem, který jej má osobně rád. Bůh nás vždycky hledá předem, očekává nás předem a předem nás má rád. Je jako mandloňový květ, jak říká prorok: „Kvete jako první“ (srov. Jer 1,11-12). Ježíš mu totiž říká: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16). Co je to ten věčný život? Nezměrná a nezištná láska Otce, kterou Ježíš prokázal na kříži, když obětoval svůj život za naši spásu. A tato láska působením Ducha svatého ozářila novým světlem zemi a každé lidské srdce, které ji přijímá; světlem, které vyjevuje temná zákoutí, zatvrzelost, jež nám brání přinášet dobré plody lásky a milosrdenství.

Panna Maria ať nám pomáhá vstupovat stále více a cele do trojičního společenství, abychom žili a dosvědčovali lásku, která dává smysl naší existenci.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV