Rádio Vaticana

O podmanivosti a náročnosti kněžské formace

1.6.2017

Petrův nástupce dnes přijal členy Kongregace pro klérus v čele s jejím prefektem kardinálem Beniaminem Stellou na závěr jejího plenárního zasedání, na které byli vůbec poprvé pozváni také rektoři všech římských papežských kolejí. V úvodu svojí promluvy papež poděkoval za nový dokument o kněžské formaci Ratio fundamentalis, který zmíněná Kongregace vydala před několika měsíci a který načrtává – jak řekl - podmanivost a zároveň náročnost přípravy učedníka-misionáře. „Mladý kněz - poznamenal papež František - stojí před dvěma extrémy: uzavřít se v rigidnosti anebo se nestarat o nic a být „pohřešován“.

„Je třeba připustit, že mladí jsou často posuzováni trochu povrchně a příliš snadno jsou nálepkováni jako „tekutá“ generace, bez nadšení a ideálů. Zajisté existuje také mládež křehká, dezorientovaná, roztěkaná či kontaminovaná konzumní a individualistickou kulturou. To nám však nesmí překážet v uznání, že mladí lidé mají schopnost dát rezolutně v sázku svůj život a velkodušně se dát k dispozici; upřít své zraky k budoucnosti a stát se protilékem na rezignaci a ztrátu naděje, jež poznamenávají naši společnost; umějí být tvořiví, mají představivost, odvahu se měnit a velkodušně se nasadit pro druhé či pro ideály solidarity, spravedlnosti a pokoje. Se všemi svými omezeními proto zůstávají zdrojem.“

Jak se díváme na mladé kněze? – tázal se dále Svatý otec.

„Chtěl bych vám mladým kněžím říci: jste vyvolení, jste drazí Pánu! Bůh na vás hledí s jemnocitem Otce a když způsobil, že vaše srdce vzplanulo láskou k Němu, nenechá vás kráčet vrávoravými kroky. V jeho očích jste důležití. Má důvěru, že budete na výši toho poslání, ke kterému vás povolal. Je důležité, aby mladí kněží nacházeli faráře a biskupy, kteří je v této perspektivě budou povzbuzovat a nebudou se na ně dívat jenom z hlediska potřeb, jak nahradit a zaplnit prázdná místa.“

Papež pak v improvizované vsuvce zdůraznil, že prázdná místa v pastorační službě nesmějí být „důvodem k jejich zaplnění lidmi, kteří nemají Pánovo povolání“. Autenticitu povolání je proto třeba nadále zevrubně zkoumat. Zároveň podtrhnul povinnost biskupů být svým kněžím nablízku, protože bez této blízkosti není možné dobře řídit diecézi.
Petrův nástupce pak navázal na zmíněný dokument Kongregace pro klérus, který mluví o stálé kněžské formaci, a vyjmenoval tři základní charakteristiky: neochabovat v modlitbě, být ustavičně na cestě a srdečně se sdílet. Připomněl potřebu harmonické rovnováhy mezi modlitbou, prací a odpočinkem osvojenou právě během formačního pobytu v kněžském semináři.

„Modlitba, vztah k Bohu a péče o duchovní život dávají duši kněžské službě, která takříkajíc propůjčuje tělo duchovnímu životu. Kněz totiž posvěcuje sama sebe i druhé v konkrétním výkonu kněžské služby, zvláště kázáním a vysluhováním svátostí.“

Důležitý je rovněž druhý moment, totiž zůstat vždycky poutníkem na cestách evangelia a života. Kněz nikdy není tím, kdo už došel k cíli.

„Nikdy nesmí mít pocit zadostiučinění nebo zhášet zdravý neklid, který jej nutí natahovat ruce k Pánu, aby jej formoval a naplňoval. Proto je zapotřebí ustavičná otevřenost Božímu překvapení.“

Nakonec papež zdůraznil, že kněžský život není úřadem nebo souhrnem náboženských či liturgických praktik, které je třeba aplikovat.

„Být kněžími znamená dát svůj život všanc Pánu i bratřím, nést na svém těle radosti i úzkosti lidu, vynakládat čas i sluch na uzdravování ran druhých a všem nabízet jemnocit Otcův.“

Řekl mimo jiné papež na dnešním setkání s účastníky plenárního zasedání vatikánské Kongregace pro klérus.

Milan Glaser