Rádio Vaticana

Papežův zármutek nad atentátem v kábulské diplomatické čtvrti

31.5.2017

Papež František prostřednictvím svého státního sekretáře vyjadřuje hluboký zármutek nad atentátem, který si dnes dopoledne v Afghánistánu vyžádal nejméně 90 lidských životů a má na svědomí téměř čtyři stovky zraněných. „Se smutkem se dozvídám o ohavném útoku v Kábulu a o mnoha mrtvých a zraněných”, stojí v telegramu adresovaném velvyslanectví Italské republiky v Afghánistánu. Papež atentát nazývá „činem surového násilí”, svěřuje duše zesnulých Božímu milosrdenství a ujišťuje o své modlitbě za to, aby se k afghánskému národu navrátil mír.

K útoku v kábulské diplomatické čtvrti (foto), ve které vybuchl nákladní vůz naložený trhavinou, se přihlásil samozvaný Islámský stát. Exploze zasáhla oblast nedaleko prezidentského paláce a sídla NATO, byla poškozena francouzská ambasáda a mezi zraněnými jsou také zaměstanci německého velvyslanectví v Kábulu. Vatikánský rozhlas požádal o komentář předsedu italské neziskové organizace Pangea, která v Afghánistánu působí patnáct let. Hovoří Alberto Lo Presti:

„V zemi, která je křižovatkou mezinárodních zájmů, se bojuje na více frontách. V tuto chvíli se sklízí opium, místní trhy diskutují o jeho ceně a o tom, kdo bude prodejcem ve světovém měřítku. V Evropě a v Americe se zase debatuje o tom, zda vyslat do Afghánistánu nové jednotky, které by kontrolovaly pupek světa. Je to hra, ve které přicházejí ke slovu teroristické činy. V kábulských čtvrtích vybuchují bomby v autech denně, ale samozřejmě zabíjejí menší počet lidí, tak dva, tři. Naši práci tedy jedna exploze nijak neohrozí, už jsme jich zažili tolik. V minulém měsíci jsme ale vznesli interpelaci v italském parlamentu – kolik stojí vyslání jednoho jediného vojáka do Afghánistánu, pod záminkou, že tam přináší mír. A jakých výsledků dosáhly tyto mírové jednotky? Náš projekt stojí denně pro jedno dítě deset centů, za které nakoupíme potraviny, mikropůjčka pro ženy obnáší 100 euro. Vyučování, zdravotní péče, profesionální formace a vše, co děláme, nestojí vůbec nic – a přitom přispívá k míru.”

Lidé po více než 35 letech války uvykli situaci, pokračuje italský aktivista, který však spatřuje naději v návratu mladých Afghánců z Evropy do Kábulu či jiných měst. „Právě to je kladnou známkou, přinášející mír. Uvědomili si totiž, že jsou součástí války, která se netýká jejich země, nýbrž mezinárodních zájmů,” uzavírá Alberto Lo Presti.

Jana Gruberová