13.5.2017 

1. Půl milionu lidí se účastnilo kanonizace dvou fatimských vizionářů. „Děkuji, že jste mě sem doprovodili!“ – řekl jim v homilii Petrův nástupce.
2. „Nestyďte se být drahocenným pokladem církve,“ řekl papež František nemocným před svátostným požehnáním.

Podrobnější zmínku si nepochybně zaslouží jméno portugalské obce, kde roku 1917 došlo ke zjevením Matky Boží. Fatima je jméno jediné dcery zakladatele islámu, kterou uznávají a ctí jak šíité, tak sunnité. V muslimském světě bývá přezdívána Fāṭima al-Zahrāʾ, tzn. Zářivá a požívá zvláštní úctu. Její otec o ní prohlásil, že „bude mezi nejpožehnanějšími ženami ráje, hned po Marii“. V tomto hadíthu je řeč o Ježíšově matce, která je s úctou několikrát zmiňována v samotném Koránu. Jméno portugalské obce se však neváže přímo k Mohamedově dceři, nýbrž k jiné muslimce, která nesla toto jméno a žila ve dvanáctém století právě v Portugalsku. V době tzv. rekonvisty čili znovu dobývání území, kterého se v 8. století zmocnili muslimští Maurové, se jeden z tamějších šlechticů – Gonçalo Hermigues - oženil s maurskou princeznou, jménem Fatima, která přijala křest a jméno Oureana. A právě k této ženě se pojí jméno městečka Ourém, jemuž vévodí středověký hrad, a nedaleké obce Fatima.
Americký biskup Fulton Sheen (1895-1979) byl zřejmě prvním, který si povšiml této souvislosti. V jedné své knize z roku 1952 si klade otázku: „Co může být důvodem, že se blahoslavená Matka ukázala v této bezvýznamné vesnici, takže je od té doby ctěna jako Panna Maria Fatimská?“. A hned odpovídá: „Poněvadž Bůh ve znameních, která nám dává, pečuje o nejmenší detaily, myslím si, že tato volba znamená, že Bůh chtěl poslat znamení naděje také muslimům a poskytnout jim tak záruku, že i oni, kteří prokazují Marii úctu, jednoho dne přijmou také jejího božského Syna“ (Mary and the Moslems, 1952). Fulton Sheen byl jedním z 510 biskupů, kteří podle pokynu Panny Marie Fatimské žádali na Druhém vatikánském koncilu 3. ledna 1964 o zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Uskutečnil je však až Jan Pavel II. v roce 1984.

ad. 1. Sobotní program papežovy pouti začal v Domě Naší Paní Karmelské, kde papež nocoval a kam jej přijel asi hodinu před začátkem bohoslužby navštívit předsedy vlády Portugalské republiky, António Luis Santos da Costa. Srdečné setkání trvalo asi půl hodiny.

Dopolední kanonizační liturgie dvou fatimských dětí-vizionářů se podle portugalských úřadů účastnilo přibližně 500 tisíc lidí z 55 zemí světa. Průčelí baziliky Panny Marie Růžencové zdobila jedna z mála existujících fotografií svatých sourozenců Františka a Hyacinty. Netváří se na nich nadšeně, Hyacinta snad až zamračeně; poslušně se zkrátka tehdy postavili před objektiv. Určitá vážnost či usebranost je ostatně typická pro atmosféru zdejšího poutního místa. Nijak to však nebrání průchodu radosti, jak dokázal jásot účastníků bohoslužby poté, když Petrův nástupce pronesl - nikoli v latině, nýbrž v portugalštině - kanonizační formuli, kterou zanesl Františka a Hyacintu Martovy do seznamu svatých.

Papež František začal svoji homilii citací prvního čtení z Apokalypsy (Zj 12,1): „Na nebi se objevila [...] žena oděná sluncem“. Z Janova evangelia pak zdůraznil Ježíšova slova adresovaná učedníkovi: „To je tvá matka“ (Jan 19,26-27). „Máme Matku – dodal za potlesku poutníků. [...] Panenská Matka sem nepřišla, abychom ji viděli. Na to budeme mít celou věčnost, rozumí se, pokud dojdeme do nebe,“ zdůraznil.

„Ona nám však předpovědí a varováním před nebezpečím pekla, do něhož směřuje - často předkládaný i vnucovaný – život bez Boha a znesvěcující Boha v Jeho stvoření, přišla připomenout Světlo Boha, který přebývá v nás a přikrývá nás.“

Podle mínění a cítění mnoha, ne-li přímo všech poutníků – pokračoval papež - je Fatima především tímto pláštěm Světla, který nás přikrývá tady stejně jako kdekoli jinde na Zemi, když se utíkáme pod ochranu Panenské Matky.

„Drazí poutníci, máme Matku. Přimknuti k Ní jako děti prožíváme naději, která spočívá na Ježíši, protože, jak jsme slyšeli ve druhém čtení, „v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění“ (Řím 5,17). Ježíš svým nanebevstoupením usadil vedle nebeského Otce naše lidství, které přijal v lůně Panenské Matky a které už nikdy neopustí. Upevněme jako kotvu naši naději v onom lidství umístěném na nebi po Otcově pravici (srov. Ef 2,6). Tato naděje ať je v životě nás všech vzpruhou! Nadějí, která nás nese neustále, až po poslední výdech.“

V síle této naděje – pokračoval papež František - jsme se shromáždili tady, abychom poděkovali za nespočetná požehnání, kterých se nám z nebe dostalo během těchto sta let. [...] Díváme se na příklad svatých Františka a Hyacinty Martových. [...] Boží přítomnost se stala konstantou jejich životů, což se zřetelně projevuje úpěnlivou modlitbou za hříšníky a ustavičnou touhou přebývat u „Ježíše skrytého“ ve svatostánku.

„Nemohl jsem sem nepřijít, abych vzdal úctu Panenské Matce a svěřil jí její syny a dcery. Pod jejím pláštěm se neztratí; z jejích rukou přichází naděje a pokoj, jež potřebují a které vyprošuji všem svým bratřím ve křtu a v lidství, zejména nemocným a postiženým, vězněným a nezaměstnaným, chudým a opuštěným. Nejdražší bratři, prosme Boha s nadějí, aby nám lidé naslouchali; a obracejme se k lidem s jistotou, že nás podporuje Bůh.“

On nás totiž stvořil jako naději pro druhé, naději, která je skutečná a uskutečnitelná v každém životním stavu – pokračoval Petrův nástupce.

„»Požadováním« a »vyžadováním« plnění povinností vlastního stavu (List sestry Lucie, 28. února 1943), tady nebe vyhlašuje skutečnou a všeobecnou mobilizaci proti lhostejnosti, která zmrazuje srdce a zhoršuje naši krátkozrakost. Nechceme být potracenou nadějí! Život může přežít jedině díky velkodušnosti jiného života. „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek“ (Jan 12,24) – to řekl a uskutečnil Pán, který nás neustále předchází. Když procházíme křížem, On už jím prošel před námi. Nevystupujeme tak na kříž, abychom nalezli Ježíše, nýbrž On se ponížil a sestoupil na kříž, aby nalezl nás, přemohl v nás temnoty zla a přivedl nás zpět ke Světlu.“

Pod Mariinou ochranou jsme ve světě ranními hlídkami, které dovedou kontemplovat pravou tvář Ježíše Spasitele, jež se zaskvěla o Velikonocích, a znovu objevit mladou a krásnou tvář církve, která září, když je misijní, přívětivá, svobodná, věrná, chudá na prostředky a bohatá láskou – končil papež František svoje kázání při dopolední kanonizační liturgii před bazilikou Panny Marie Růžencové ve Fatimě.

Bohoslužby se účastnil také desetiletý chlapec Lucas z Brazílie (foto), jehož uzdravení po těžkém úrazu mozku, když před čtyřmi lety vypadl z okna, prohlásili lékaři za zcela nevysvětlitelné přirozenou cestou, a bylo v kanonizačním procesu uznáno za zázrak na přímluvu svatých vizionářů.

ad 2. Bezprostředně po mši svaté, jak je ve Fatimě zvykem, následovala krátká eucharistická adorace a požehnání Nejsvětější svátostí určené zejména přítomným nemocným a postiženým, mezi nimiž hlavní celebrant prochází s monstrancí. Papež František je nejprve oslovil a mimo jiné řekl:

„Drazí poutníci, díváme se na Ježíše, který je skrytý, ale přítomný v eucharistii a který je přítomný v ranách našich bratří a sester, nemocných a trpících. Klaníme se Ježíšovu Tělu na oltáři a nacházíme Ježíšovy rány v těchto svých bratřích. Křesťan se klaní Ježíši, křesťan hledá Ježíše, křesťan dovede rozpoznat Ježíšovy rány. [...]

Drazí nemocní, žijte svůj život jako dar a jako pasáčci řekněte Madoně, že se z celého srdce chcete obětovat Bohu. Nepovažujte se pouze za adresáty charitativní solidarity, nýbrž za plnoprávné účastníky života a poslání církve. Vaše účast, která je tichá, ale výmluvnější než mnohá slova, vaše modlitba, každodenní oběť vašeho utrpení v jednotě s utrpením ukřižovaného Ježíše za spásu světa, trpělivé, ba dokonce radostné přijetí vlastního stavu jsou duchovní zdroj a bohatství pro každou křesťanskou obec. Nestyďte se být drahocenným pokladem církve.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY K NEMOCNÝM ZDE

Po bohoslužbě se papež odebral do Domu Naší Paní Karmelské. Tady se konal společný oběd s devětačtyřiceti portugalskými biskupy. Poté se římský biskup se svými spolubratry rozloučil a vydal se na letiště Monte Real, kam jej přišel vyprovodit také portugalský prezident Marcelo Nuno Duarte Rebelo de Sousa. Papežský speciál přistál na římském letišti Ciampino v 19:17.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.