Rádio Vaticana

Odporujeme Duchu svatému anebo jej ochotně přijímáme?

9.5.2017

Neodporujme Duchu svatému, nýbrž ochotně přijímejme Slovo – vybízel papež František v dnešním kázání při ranní bohoslužbě v kapli Domu sv. Marty. Dobrota, pokoj a sebeovládání jsou pak plody přijetí, poznání a uskutečňování Božího slova. Mši svatou sloužil papež za sestry vincentky pracující v Domě sv. Marty, které dnes slavily památku svojí zakladatelky sv. Luisy de Marillac.

Včerejší čtení ze Skutků apoštolů mluvilo o odporu proti Duchu svatému, který Štěpán vytknul učitelům Zákona. Dnešní první čtení (Sk 11,19-26) mluví o opačném postoji, který je křesťanovi vlastní, totiž o poddajnosti Duchu svatému, a který byl jádrem papežovy homilie. „Po Štěpánově mučednictví vypuklo v Jeruzalémě velké pronásledování. Zůstali pouze apoštolové, zatímco ostatní věřící odešli na Kypr, do Fénicie a Antiochie, kde hlásali Slovo především Židům. Někteří však začali hlásat Ježíše Krista také Řekům, tedy pohanům, protože vnímali vnuknutí Ducha, kterému byli poddáni; a byli to věřící laici,“ zdůraznil papež.

„Apoštol Jakub v první kapitole svého listu skutečně vybízí křesťany, aby »byli vnímaví pro Slovo« (1,21), řekl dále. K tomu je zapotřebí otevřenost, nikoli strnulost. Prvním krokem na cestě poddajnosti je tedy přijetí Slova, otevřené srdce. Za druhé je to poznání Slova, poznání Ježíše, který říká, že ovce slyší, znají a následují Jeho hlas, protože jsou poddáni Jeho Duchu.“

„Nosit s sebou Slovo, číst Jej a mít srdce otevřené Slovu, srdce otevřené Duchu, nám umožní Slovo chápat. Plodem tohoto přijetí, poznání a nošení s sebou, této důvěrné znalosti Slova je dobrota, laskavost, radost, pokoj, sebeovládání a mírnost.“

Toto je životní postoj, který vyplývá z poddajnosti Duchu – pokračoval papež.

„Ducha, kterého mi přináší Slovo, musím přijmout poddajně a tato poddajnost, neodporování Duchu mě přivede k tomuto způsobu života, k tomuto způsobu jednání. Poddajně přijmout a poznat Slovo a prosit Ducha o milost dávat Jej poznat a dát mu prostor, aby toto semeno vzklíčilo a vyrostlo do oněch postojů dobroty, mírnosti, laskavosti, pokoje, lásky, sebeovládání a všeho, co obnáší křesťanský styl.“

„Dnešní čtení ze Skutků apoštolů podává – pokračoval papež - že když se církevní obec v Jeruzalémě dozvěděla, že lidé z Kypru a Kyrény hlásali Slovo pohanům v Antiochii, trochu se polekali a poslali tam Barnabáše, aby zjistil jednak, jak je možné, že Slovo bylo zvěstováno neobřezaným, a dále, jak je možné, že jej zvěstovali nikoli apoštolové, nýbrž lidé, kteří byli apoštolům neznámí. Je krásné – podotkl papež – že Barnabáš po příchodu do Antiochie »viděl, jak Boží milost působí, zaradoval se a povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrni«, protože byl »plný Ducha svatého«.“

„Duch nás vede, abychom nepochybili, ochotně přijímali a poznávali Ducha ve Slovu a žili podle Ducha. Je to opačný postoj než odpor, který Štěpán vytýkal učitelům Zákona: »Vy vždycky odporujete Duchu svatému« (Sk 7,51). Odporujeme Duchu svatému anebo Jej s poddajností přijímáme? Jakub mluví o vnímavosti pro Slovo. Odpor anebo vnímavost?“

Ja zajímavé – poznamenal ještě zcela nakonec Petrův nástupce – že právě v Antiochii, kde došlo ke zmíněným událostem, se věřícím poprvé začalo říkat křesťané.

Milan Glaser