5.5.2017
Uchovávat paměť a sytit naději – s těmito dvěma výzvami se dnes Petrův nástupce obrátil na studenty Rumunské papežské koleje v Římě, které přijal na audienci u příležitosti 80. výročí založení této instituce, formující budoucí kněze řecko-katolické církve v Rumunsku. V Konzistorním sále Apoštolského paláce však byli přítomni rovněž věřící koptské církve z Egypta, syrsko-katolické a chaldejské církve z Iráku a Sýrie, melchitské a maronitské církve z Libanonu a Palestiny. Někteří z nich studují díky podpoře Svatého stolce v římské Papežské koleji sv. Efréma. Papež jejich prostřednictvím pozdravil křesťany v jejich rodných zemích:
“Setkání s vámi mi přivádí na mysl situaci, ve které žijí mnozí věřící ve vašich krajích, mnohé rodiny, nucené opustit své domovy, protože se proti nim vzedmula vlna násilí přinášející utrpení. Rád bych objal zejména tyto naše bratry a sestry, spolu s jejich patriarchy a biskupy.“
Řecko-katolické církvi v Rumunsku pak papež popřál, aby uchovávala paměť své minulosti, poznamenané komunistickou totalitou.
“Vaše kolej vznikla v době velkého rozvoje východních katolických společenství, poté ji poznamenaly tragické události spojené s ateistickým pronásledováním a konečně došlo k její obrodě a otevření se novým výzvám v posledních letech. Tyto dějiny, vytvářené velkými svědky víry a okamžiky zkoušky, tuhými zimami a kvetoucími jary, vám náleží.“
Je dobré je uchovávat – nikoli proto, abychom se ukotvili v minulých časech, nýbrž abychom prožívali události každé doby za podpory živé evangelní paměti, která zahrnuje dějiny mnohem širší než naše a je stále otevřena působení Ducha svatého. Posílení církevní paměti zároveň přemáhá nebezpečná pokušení, která se mohou dostavit – tedy průměrnost, spokojenost s normálním životem bez elánu a horlivosti, kde se dříve nebo později stáváme strážci svého času, bezpečí a blahobytu.
“Pastýř, jako učedník utvářený Kristem, který vydal život „až do krajnosti“ (Jan 13,1), nemůže přistoupit na kompromis průměrného života a přizpůsobit se situaci, aniž by riskoval. Kéž je vaše kolej tělocvičnou, ve které trénujete ochotné vydávání života, a vaše studium je nástrojem služby církvi a zároveň ozdobou bohatých kulturních tradic vaší země.“
Bez uchování paměti nám hrozí průměrnost klerikalismu, dodal papež a přešel k druhé výzvě. Pěstujte naději, popřál rumunským bohoslovcům:
“Je velmi zapotřebí sytit křesťanskou naději – onu naději, která poskytuje nový pohled, schopný objevit a spatřovat dobro, přestože je zatemňováno zlem. Jak napsal sv. Efrém – „Jestliže naděje oživuje náš zrak, uvidíme to, co je skryté“ (Carmen Nisib., 70).
Závěr papežovy promluvy patřil znovu blízkovýchodním křesťanům – kéž „Ježíš, naděje toho, kdo pozbyl vší naděje“ (sv. Efrém, Druhý příchod našeho Pána, 24-25), podnítí srdce a mysli, aby se konečně otevřely cestě míru a smíření.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.