Papež František v Egyptě - 2. den

29.4.2017 

1. „Pro věřícího je jediným přípustným extremismem láska“ – kázal papež František při dnešní eucharistii za účasti 20 tisíc lidí na káhirském fotbalovém stadionu.
2. „Kdo utíká před křížem, utíká před vzkříšením“ – konstatoval Svatý otec na setkání s kněžími, zasvěcenými osobami a seminaristy v koptském katolickém semináři na závěr svojí dvoudenní návštěvy Egypta.

ad 1. Sobotní den věnoval papež František koptským katolíkům. Těch žije v Egyptě přibližně 200 tisíc. Kromě koptského je v Egyptě přítomno dalších šest ritů, jejichž komunity jsou mnohem méně početné. Je to ritus latinský, melchitský, maronitský, arménský, syrsko-katolický a chaldejský. Na fotbalovém stadionu vojenského letectva slavil Petrův nástupce eucharistii za účasti 20 tisíc lidí ze zmíněných komunit, ale nechyběli pravoslavní či evangeličtí koptové, ba ani muslimové. Bohoslužebným jazykem byla latina a arabština.

Ve své homilii, pronášené italsky a po částech střídavě tlumočené do arabštiny, papež František komentoval evangelium z této neděle o učednících, kteří po velikonočních událostech opouštějí Jeruzalém a odcházejí do Emauz (Lk 24,13-35).

Dva učedníci se vracejí ke svému všednímu životu, plni zklamání a beznaděje. Mistr je mrtev, je tedy zbytečné doufat. Jsou dezorientovaní, zklamaní a zoufalí. Vracejí se zpět, pryč od bolestné zkušenosti Ukřižování. Zdá se, že krize Kříže, ba „pohoršení“ a „pošetilost“ Kříže (srov. 1 Kor 1,18; 2,2), pohřbila každou jejich naději. Ten, na kterém postavili svoji existenci, je mrtev, poražen a vzal s sebou do hrobu všechna jejich očekávání.

Nemohli uvěřit, že by jejich Mistr mohl skončit přibitý na kříži hanby, pokračoval papež. Kristova smrt byla smrtí jejich představ o Bohu. Oni byli vlastně mrtví v hrobě svého omezeného chápání!

Kolikrát jen člověk paralizuje sám sebe, když odmítá překonat vlastní ideu o Bohu, bůžku stvořeného k obrazu a podobě člověka! Kolikrát jen zoufáme, když odmítáme uvěřit, že Boží všemohoucnost není všemohoucnost síly a autority, nýbrž všemohoucnost lásky, odpuštění a života!

V temnotě té nejtmavší noci – řekl dále papež - v té nejvíce zdrcující beznaději se k nim přiblíží Ježíš a jde jejich cestou, aby mohli odhalit, že On je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). Ježíš proměňuje jejich beznaděj v život, protože zánikem lidské naděje vysvitne ta božská.

Oba učedníci se totiž po setkání se Vzkříšeným vracejí do Jeruzaléma, naplněni radostí, důvěrou a nadšením, připraveni svědčit. Vzkříšený je vzkřísil z hrobu jejich nevíry a žalu. Setkáním s Ukřižovaným Vzkříšeným nalezli vysvětlení a naplnění celého Písma, Zákona a Proroků; nalezli smysl zdánlivé prohry Kříže. Kdo neprojde zkušeností Kříže až k Pravdě Vzkříšení, sám se odsuzuje k beznaději. Nemůžeme se totiž setkat s Bohem, aniž bychom nejprve ukřižovali svoje omezené ideje o bohu, který je obrazem našeho chápání všemohoucnosti a moci.

Setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem - řekl papež dále - proměnilo život oněch učedníků, protože setkání se Vzkříšeným proměňuje každý život a dává plodnost jakékoli sterilitě. Vzkříšení totiž není víra zrozená v církvi, ale církev se zrodila z víry ve Vzkříšení. Svatý Pavel říká: „Jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je naše víra“ (1 Kor 15,14).

Zkušenost emauzských učedníků nás učí, že je k ničemu hojná účast na bohoslužbách, pokud jsou naše srdce zbavena Boží bázně a Jeho přítomnosti; k ničemu je modlitba obrácená k Bohu, pokud se nemění v lásku obrácenou k bratrovi; k ničemu je hojná zbožnost, není-li živena hojnou vírou a činorodou láskou; k ničemu je péče o vzhled, protože Bůh hledí do duše a srdce (srov. 1 Sam 16,7) a oškliví si pokrytectví (srov. Lk 11,37-54; Sk 5,3-4). Před Bohem je lépe nevěřit než být nepravým věřícím, pokrytcem!

Pravá víra – pokračoval papež - je taková, která nás činí více lidumilnými, milosrdnými, poctivými a lidskými; taková, která oživuje srdce a nabádá jej, aby milovalo všechny nezištně, bez distinkcí a preferencí; taková, která nás vede, abychom v druhém neviděli nepřítele, kterého je třeba porazit, nýbrž bratra, kterého je třeba milovat, sloužit mu a pomáhat. Taková, která nás vede, abychom šířili, bránili a žili kulturu setkání, dialogu, úcty a bratrství; dává nám odvahu odpouštět tomu, kdo nás uráží, podávat ruku tomu, kdo padl. Pravá víra je taková, která nás podněcuje bránit práva druhých se stejnou silou a nadšením, s jakými bráníme ta svoje. Čím více se roste ve víře a poznání, tím více se totiž roste v pokoře a vědomí, že jsme maličcí.

Drazí bratři a sestry,
Bohu se líbí pouze víra vyznávaná životem, protože pro věřícího je jediným přípustným extremismem láska! Jakýkoli jiný extremismus není od Boha a nelíbí se Bohu!
Nyní se jako emauzští učedníci vrátíte do svého Jeruzaléma, to znamená do svého každodenního života, ke svým rodinám, ke svojí práci a ke svojí drahé vlasti, naplněni radostí, odvahou a vírou. Nemějte strach otevřít svoje srdce světlu Vzkříšeného a dovolte Mu, aby proměnil vaši nejistotu v pozitivní sílu pro vás i pro druhé. Nemějte strach mít rádi všechny, přátele i nepřátele, protože žitá láska je silou a pokladem věřícího!
Panna Maria a Svatá Rodina, která žila v této požehnané zemi, ať osvěcuje naše srdce a žehná vám a drahému Egyptu, který na úsvitu křesťanství přijal evangelizaci svatého Marka a vydal v průběhu dějin četné mučedníky a velký šik svatých a světic!

Uzavíral papež František svoji homilii, kterou zakončil arabským velikonočním pozdravem.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Na závěr bohoslužby oslovil papeže jménech přítomných alexandrijský patriarcha koptských katolíků Ibrahim Isaac Sidrak, který poděkoval Svatému otci za návštěvu, která, ač nedlouhá, naplnila srdce věřících velkou radostí.

Slavením eucharistie spolu s Vaší Svatostí jsme zakusili nesmírnou duchovní útěchu, která bude naší církvi oporou na její duchovní, apoštolské a sociální pouti.

Z fotbalového stadionu se papež odebral na nunciaturu, kde se konal společný oběd se všemi (šestnácti) egyptskými biskupy.

ad 2. Závěrečným bodem programu papežské návštěvy bylo setkání s kněžími, zasvěcenými osobami a seminaristy v koptském katolickém semináři sv. Lva Velikého. Na seminárním sportovním hřišti jich očekávalo Svatého otce téměř půl druhého tisíce, tedy téměř všichni, kteří v Egyptě působí. Papež František poněkud překvapivě pronesl připravenou promluvu, ve které jim nejprve poděkoval za vydávané svědectví a za všechno dobro, které prokazují „uprostřed mnoha problémů a nemnoha útěch“.

Toužím vás povzbudit! Nemějte strach před tíhou každodennosti, tíhou svízelných okolností, kterými někteří musí procházet. Ctěme Svatý Kříž, nástroj a znamení naší spásy. Kdo utíká před křížem, utíká před vzkříšením! »Neboj se malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království«(Lk 12,32). Jde o to věřit, dosvědčovat pravdu, rozsévat a kultivovat bez čekání na sklizeň. Ve skutečnosti sklízíme plody mnoha ostatních zasvěcených osob i laiků, kteří velkodušně pracovali na Pánově vinici: vaše dějiny jsou jich plné!

Mezi četnými důvody malomyslnosti a mnohými proroky zkázy a zavržení, uprostřed tolika negativních a zoufalých hlasů buďte v této společnosti pozitivní silou, světlem a solí, buďte lokomotivou táhnoucí tento vlak vpřed, přímo k cíli; buďte rozsévači naděje, stavitelé mostů a činitelé dialogu a svornosti.
Petrův nástupce pak nabídl kněžím a zasvěceným osobám popis některých pokušení, která je třeba znát, aby bylo možné jim nepodlehnout, a spatra dodal: „Vy je však znáte, protože tato pokušení byla dobře popsána prvními mnichy právě v Egyptě.“ Vyjmenoval těchto pokušení celkem sedm a každému se pak podrobněji věnoval. Jako třetí uvedl pokušení klepů a závisti a popsal jej následovně:

Nebezpečí je vážné, když se zasvěcená osoba namísto toho, aby pomáhala maličkým růst a radovat se z úspěchů bratří a sester, nechá ovládnout závistí a zraňuje druhé klevetěním. Když namísto snahy o růst, začíná ničit ty, kteří rostou; když místo následování dobrých příkladů, posuzuje a umenšuje jejich hodnotu. Závist je rakovina, která v krátkém čase zničí celé tělo: „Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát“ (Mk 3,24-25). Nezapomeňme, že „ďáblovou závistí přišla smrt na svět“ (Mdr 2,24). Klepy jsou jejím prostředkem a zbraní.

V těchto pokušeních – řekl papež, když probral všechna – není snadné obstát. Je to však možné, pokud jsme naroubováni na Ježíše. »Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně« (Jan 15,4). Čím více jsme zakořeněni v Kristu, tím jsme živější a plodnější! Pouze takto si zasvěcená osoba může uchovat úžas, nadšení prvotního setkání, přitažlivost a vděčnost ve svém životě s Bohem a ve svém poslání. Na kvalitě našeho duchovního života závisí kvalita našeho zasvěcení.

Egypt přispěl k obohacení církve nedocenitelným pokladem mnišského života. Vybízím vás proto, abyste čerpali z příkladu svatého Pavla - poustevníka, svatého Antonína, svatých pouštních otců a četných mnichů, kteří svým životem a příkladem otevřeli nebeské brány mnoha bratřím a sestrám. Tak můžete být také světlem a solí, tedy důvodem spásy své a všech ostatních, věřících i nevěřících, zejména těch posledních, potřebných, opuštěných a odepsaných.

Řekl v závěru Petrův nástupce kněžím, zasvěceným osobám a seminaristům, přislíbil, že je bude nosit ve svém srdci, a poprosil rovněž o modlitbu za sebe.

PLNÉ ZNĚNÍ této papežovy PROMLUVY je ZDE

Ze semináře se papež odebral rovnou na mezinárodní káhirské letiště, kam se s ním přišel rozloučit egyptský prezident Sisi. Na zpáteční cestu do Říma se vydal v 17:00.

ad 3. Papež František během letu z Káhiry do Říma poskytl na palubě letadla novinářům možnost, aby mu položili svoje otázky. Sedmi z nich pak tři čtvrtě hodiny odpovídal. Kromě témat končící se apoštolské cesty do Egypta přišla řeč i na ožehavá mezinárodní témata: sevekorejská krize a hrozba světové války, populismus a volby ve Francii, koncentrační alias uprchlické tábory, krize ve Venezuele a ekumenické vztahy k pravoslaví.

PLNÉ ZNĚNÍ TISKOVKY papeže je ZDE

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.