Rádio Vaticana

Hlásání evangelia není žádný karneval

25.4.2017

Evangelium je třeba hlásat pokorně a s důvěrou v Pána – kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty také dnes za účasti devítičlenné rady kardinálů, která tento týden jedná o reformě římské kurie. Bohuslužbu z dnešního svátku svatého Marka, zakladatele církve v Alexandrii, zahájil Svatý otec připomínkou tamější koptské církve a jejího patriarchy Teodora (Tawadrose) II., se kterým se setká za tři dny v Káhiře. „Obětuji tuto mši za svého bratra, koptského alexandrijského patriarchu, papeže Teodora II. a prosím, aby Pán oběma našim církvím žehnal hojností Ducha svatého,“ řekl František na úvod.

Petrův nástupce ve své homilii komentoval dnešní evangelium (Mk 16,15-20), které líčí, jak Pán posílá svoje učedníky, a předeslal, že „evangelium se hlásá vždycky za pochodu, nikdy vsedě, vždycky na cestě. Je zapotřebí – dodal – vycházet tam, kde Ježíš není znám anebo je pronásledován či znetvořován, a tam hlásat pravé evangelium.“

„Vycházet za účelem zvěstování. V tomto vycházení se odehrává a odvíjí život hlasatele. Pro kazatele neexistuje zabezpečení, životní pojistku. Pokud kazatel hledá životní pojištění, není pravým hlasatelem evangelia, nevychází, zůstává na místě, v zajištěnosti. Prvořadé je jít a hlásat evangelium, zvěstovat Ježíše Krista, což se děje vždycky za pochodu, cestou. Na cestě ve smyslu fyzickém i duchovním, na cestě utrpení. Pomysleme jen, jak zvěstují evangelium mnozí nemocní, kteří obětují svoje bolesti za církev, za křesťany, ale vždycky přitom vycházejí ze sebe.“

„Jaký je styl tohoto hlásání? - ptal se dále papež a odpověděl: „Svatý Petr, který byl Markovým učitelem, popisuje tento styl velice jasně. Evangelium je třeba hlásat v pokoře, protože Boží Syn se pokořil a zmařil. Toto je Boží styl a žádný jiný. Hlásání evangelia není žádný karneval, žádná oslava, což je jinak hezká věc. Evangelium nemůže být zvěstováno lidskou mocí, nemůže být hlásáno v duchu šplhání a kariérního vzestupu. To není evangelium. Všichni jsou povoláni »opásat se ve vzájemném styku pokorou, neboť Bůh se staví proti pyšným, ale dává milost pokorným«,“ řekl Petrův nástupce s odkazem na první liturgické čtení (1 Petr 5, 5b-14).

„Proč je důležitá tato pokora? Protože přinášíme zvěst o pokoření, o slávě skrze pokoření. Zvěst evangelia je vystavena pokušení, a to pokušení moci, pokušení domýšlivosti, pokušení mondénnosti. Existuje tolikeré zesvětštění, které nás nutká, abychom kázali a deklamovali. Kázáním však není ředěné evangelium postrádající sílu, evangelium bez ukřižovaného a vzkříšeného Krista! Proto říká Petr: »Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti němu, silní vírou. Víte přece, že vaši bratři po celém světě musejí také tak trpět« (1 Petr 5,8-9). Pokud je evangelium pravé, je vystaveno pokušení.“

Pokud křesťan říká, že hlásá evangelium slovem či svědectvím – poznamenal dále František – ale nikdy není pokoušen, pak to znamená, že „ďáblu nedělá starosti. Pokud však ďáblu nevadíme, tak hlásáme něco, co je k ničemu. V opravdovém kázání je tedy vždycky něco z pokušení a protivenství. A právě, »když snesete utrpení, Bůh, dárce veškeré milosti... vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní«, protože to Ježíš přislíbil, když posílal apoštoly.

„Pán nás potěší a daruje nám sílu, abychom šli dál, protože On jedná spolu s námi, pokud jsme věrní evangelní zvěsti a vycházíme ze sebe, abychom kázali ukřižovaného Krista, pohoršení a bláznovství, a pokud to děláme pokorně, s opravdovou pokorou. Kéž nám všem jakožto pokřtěným daruje Pán tuto milost vydat se cestou evangelizace s pokorou a s důvěrou v Něho samého a zvěstovat pravé evangelium: »Slovo se stalo tělem«. Boží Slovo se stalo tělem. A to je bláznovství, pohoršení. Čiňme to však s vědomím, že Pán je po našem boku, působí spolu s námi potvrzuje naše konání.“

Končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser