Ježíš je Trpitelem lidských bolestí

9.4.2017 

Homilie papeže Františka na Květnou neděli, Nám. sv. Petra

Tato bohoslužba má jakousi dvojí chuť, sladkou i hořkou. Je radostná i bolestná, protože v ní slavíme Pána, který vjíždí do Jeruzaléma a jeho učedníci Jej provolávají králem; zároveň jsou zpívány Pašije. Proto ve svém srdci vnímáme trýznivý kontrast a v jakési nepatrné míře tak zakoušíme to, co musel cítit Ježíš ve svém srdci onoho dne, kdy se radoval spolu se svými přáteli a plakal nad Jeruzalémem.

Před dvaatřiceti lety obohatila radostnou dimenzi této neděle slavnost mládí. Světový den mládeže, který je letos slaven pouze na diecézní úrovni, se však za okamžik na tomto náměstí podmanivě projeví otevřením horizontů, až mladí lidé z Krakova budou předávat těm z Panamy putovní Kříž.

Evangelium, které se četlo před procesím (srov. Mt 21,1-11), popisuje Ježíše, jak sestupuje z Olivové hory na hřbetě oslátka, na kterém ještě nikdo neseděl; zdůrazňuje nadšení učedníků, kteří provázeli Mistra radostnými aklamacemi, čímž byla velmi pravděpodobně uchvácena městská mládež, jež doprovázela procesí svým křikem. Ježíš sám spatřuje v tomto radostném přijetí nezadržitelnou Boží sílu a pohoršeným farizeům odpovídá: „ Říkám vám: Budou-li oni mlčet, bude křičet kamení“ (Lk 19,40).

Tento Ježíš, který podle Písem vstupuje do svatého města právě tímto způsobem, není snílkem, který rozsévá iluze, není prorokem new age ani podvodníkem, vůbec ne. Je to přesně určený Mesiáš, jehož konkrétní fyziognomií je služba; je to služebník Boha i člověka jdoucí vstříc utrpení. Je velkým Trpitelem lidských bolestí.

Když tedy i my slavíme svého Krále, mysleme na utrpení, které na Sebe tento týden vezme. Mysleme na pomluvy, posměch, pasti, zrady, opuštěnost, mrzké odsouzení, rány, bičování, korunování trním... a mysleme nakonec na via crucis a ukřižování.

Jasně to řekl svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě“ (Mt 16,24). Nikdy nesliboval pocty a úspěchy. Evangelia mluví jasně. Vždycky svoje přátele upozorňoval, že taková je Jeho cesta a že konečné vítězství povede skrze utrpení a kříž. A totéž platí pro nás. Prosme Ježíše o milost věrně Jej následovat nikoli slovy, nýbrž skutky, abychom měli trpělivost nést svůj kříž, neodmítat jej, neodhazovat, nýbrž s pohledem na Něho přijímat kříž a den za dnem jej nést.

A tento Ježíš, který přijímá provolávání slávy, ačkoli dobře ví, že Jej očekává volání „ukřižuj!“, nás nežádá, abychom o Něm rozjímali pouze nad obrazy či fotografiemi anebo na videích dostupných na internetu. Nikoli. On je přítomen v mnoha našich bratřích a sestrách, kteří dnes snášejí stejné bolesti jako On, trpí otrockou prací, trpí rodinnými dramaty, trpí nemocemi... Trpí válkami a terorismem v důsledku zájmů, které šíří zbraně a ostřelují. V mužích a ženách, kteří jsou oklamáni, zdeptáni ve svojí důstojnosti a skartováni... Ježíš je v nich, v každém z nich a se znetvořenou tváří a zlomeným hlasem prosí, abychom na Něho pohlédli, poznali Jej a měli rádi.

Žádný jiný Ježíš není. Je to tentýž, který vstoupil do Jeruzaléma uprostřed třepotání palmových a olivových ratolestí. Je to tentýž, který byl přibit na kříž a zemřel mezi dvěma zločinci. Nemáme jiného Pána kromě Něho, Ježíše, pokorného Krále spravedlnosti, milosrdenství a pokoje.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.