Rádio Vaticana

Papež: Struktury někdy nabízejí falešnou ochranu

30.3.2017

Papež František přijal účastníky generální kapituly otců somasků. Tento řád řeholních kleriků povstal v rámci obrodné vlny předcházející Tridentský koncil, podobně jako jezuité či teatini. „Tovaryšstvo služebníků chudých“, jak v roce 1534 nazval první skupinu těchto bratří její zakladatel a pozdější světec Girolamo Emiliani, se zaměřovalo na křesťanskou výchovu mládeže, se zvláštní pozorností k sirotkům a ženám pochybné pověsti. Tovaryšstvo schválil nejprve papež Pavel III. v roce 1540 a papež Pius V. mu v roce 1568 udělil status řádu řeholních kleriků (bulou Ex iniuncto nobis z 6. prosince 1568). Jejich jméno, otcové somaskové se odvozuje od lombardského města Somasca, kde bylo první centrum řádu. Řád se spletitými dějinami, v nichž nechybí ani jeho slučování s řeholemi podobných charismat, prošel obnovou v druhé čtvrtině 20. století s otevřením nových „apoštolských škol“ a také díky rozšíření na americký kontinent:

„Bylo to rozhodující otevření misionářské činnosti, která dala vaší řeholní rodině nové odhodlání a široké apoštolské perspektivy.“

Řekl hned v úvodu papež František. Řád je dnes zastoupen v Brazílii, Kolumbii, Salvadoru, Guatemale, Hondurasu, Mexiku a Spojených státech (v Evropě jsou somaschové kromě Itálie pouze v Polsku, Rumunsku a ve Španělsku, v Asii pak na Filipínách).
Svatý otec připomněl ideál Girolama Emlianiho, kterým bylo reformovat církev skrze skutky milosrdné lásky:

„Také já vás povzbuzuji, abyste zůstali věrní původní inspiraci a abyste „vycházeli“ vstříc zraněným a odepsaným lidem, prostřednictvím skutků inspirovaných evangeliem, které povstávají ze schopnosti hledět na svět a lidstvo Kristovýma očima.“

K charakteristickým rysům povolání somasků patří péče o ty nejposlednější, jako jsou sirotci či opuštění mladí lidé, pokračoval papež a povzbudil je, aby věnovali pozornost také dalším formám marginalizace na geografických i existenciálních periferiích. S odkazem na Lukášovo podobenství o starém a novém vínu pokračoval:

„Nebojte se „opustit staré měchy“, když se potýkáte s transformací struktur, pokud je to prospěšné pro službu, aby byla více evangelijní a souznějící s původním charismatem. Struktury v jistých případech nabízejí falešnou ochranu a brzdí dynamismus lásky a služby Božímu království. V základu těchto procesů je vždy radostná zkušenost setkání s Kristem a zasvěcení se Jemu, radostný nárok Božího prvenství, který si žádá neklást nic před Něho a před „věci“ Ducha, a touha ukazovat Jeho milosrdenství a Jeho lásku v bratrském životě a poslání.“

Papež doporučil také větší zapojení laiků spojených se somasky v oblasti péče o nezletilé a boje proti zločinům páchaných na dětech.
V druhé části promluvy se František vrátil k postavě zakladatele řádu, Girolama Emilianiho, který byl Lutherovým současníkem a hluboce prožíval narušení jednoty církve. Reforma církve, kterou tehdy inicioval v Itálii se zakládala – vedle zmíněných skutků milosrdenství – na poslušnosti pastýřům, katechezi, věrnosti svátostem, eucharistické úctě, lásce k P. Marii a kontemplaci Ukřižovaného Krista – vyjmenoval papež František:

„Jeho příklad a jeho přímluva kéž vás podněcují, abyste své síly zasvětili hlásání spásy v Kristu, tak aby mohla dospět k lidem a komunitám v národech, v nichž jste zastoupeni (...) Chtěl bych vás především povzbudit, abyste aktivně pokračovali ve formaci katechetů, laických animátorů i kléru. Je to velice vzácná služba, kterou prokazujete místním církvím, ve spojení s jejich pastýři, celou církví a její živou tradicí.“

Papež v závěru připomněl, že Pius XI. prohlásil Girolama Emilianiho patronem sirotků a opuštěné mládeže, a povzbudil otce somasky, aby se s horlivým misionářským duchem věnovali výchově mladých lidí, „aby vyrůstali pevní ve víře, svobodní a zodpovědní, odvážní ve svědectví a velkorysí ve službě“.

Podle statistik z roku 2008 spravují somaschové 91 domů, v nichž žije přes 460 řeholníků.

Johana Bronková