Rádio Vaticana

O Božích snech a zklamáních

30.3.2017

Varujme se fantazií a falešných idolů. Jedině Bůh nás miluje jako otec a vždycky nás očekává – zdůraznil papež František v ranním kázání v kapli Domu sv. Marty, když komentoval první liturgické čtení z knihy Exodus (32,7-14). Také dnes nám prospěje, když si položíme otázku, zda se nevzdalujeme od Pána, abychom se klaněli světským idolům.

Bůh si vysnil svůj lid, který jej však zklamal. Papež rozjímal o snech a zklamáních Boha na základě vyprávění druhé knihy Mojžíšovy o tom, jak si lid přivodil zkázu. „Lid nedostál otcovskému snu – řekl – a proto Bůh, který pociťuje zklamání, žádá Mojžíše, aby sestoupil z hory, kam vystoupil pro desky Zákona. Lid neměl trpělivost, aby čtyřicet dní čekal na Boha, vyrobil si zlatého býčka, bůžka pro zábavu a zapomněl na Boha, který jej vysvobodil z Egypta.
Prorok Baruch – dodal papež – pronáší větu, která je výstižným popisem této situace: „Zapomněli jste na věčného Boha, který vás vychoval“ (Bar 4,8).

„Zapomenout na Boha, který nás stvořil, umožnil nám vyrůst a provázel nás životem – v tom spočívá Boží zklamání. Ježíš v evangeliu často vypráví podobenství o člověku, který založí vinici a potom ztroskotá, protože se jí dělníci chtějí zmocnit. V srdci člověka je neustálý neklid! Není spokojen s Bohem, který věrně miluje. Srdce člověka se vždycky kloní k nevěrnosti. Je to pokušení.“

„Bůh tedy skrze proroka lid napomíná, pokračoval Petrův nástupce. Tento lid je nestálý, neumí čekat, přivodil si zkázu, vzdálil se od Boha a hledá bůžka.“

„A to je Boží zklamání, tedy nevěrnost lidu. Také my jsme Boží lid a dobře víme, jaké je naše srdce. Denně musíme znovu nastupovat cestu, abychom pomalu nesklouzli k idolům, fantaziím, mondénnosti a nevěrnosti. Myslím, že nám dnes prospěje, budeme-li uvažovat o zklamaném Bohu, a ptát se: »Řekni mi, Pane, jsi ze mne zklamán?«. V něčem jistě ano. Přemýšlejme však a položme si tuto otázku.“

„Bůh má něžné srdce, otcovské srdce,“ řekl dále papež a připomněl v této souvislosti také Ježíšův pláč nad Jeruzalémem. „Ptejme se – dodal – zda nepláče Bůh pro mne, zda není zklamán ze mne a zda jsem se Pánu nevzdálil. Kolik jen idolů mám, nejsem schopen je odložit a zotročují mne? Je to vnitřní idolatrie. A Bůh pro mne pláče.“

„Pomysleme dnes na toto zklamání Boha, který nás stvořil z lásky a my jdeme hledat blahobyt, mít se dobře jinde a Jeho lásku nehledáme. Vzdalujeme se od Boha, který nás vychoval. To je postní myšlenka, která nám prospěje. A čiňme tak každý den malé zpytování svědomí: »Pane, ty jsi o mně tolik snil a já vím, že jsem se vzdálil. Řekni mi kam a jak se vrátit«. A překvapí nás, že On na nás neustále čeká jako otec na marnotratného syna, kterého spatří v dálce, protože jej očekával.“

Končil papež František dnešní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser