Rádio Vaticana

Pán neumí darovat míň než vše

28.2.2017

Následovat Pána, který nám všechno dává, a nehledat majetek – vybízel papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. V kázání komentoval dnešní evangelium (Mk 10,28-31) a důraz položil na specifickou „plnost“, kterou dává Bůh, totiž „rozdrcenou“ plnost.

„Nelze sloužit dvěma pánům,“ buď sloužíme Bohu nebo mamonu. „Před Popeleční středou nás církev vybízí k reflexi nad Bohem a bohatstvím,“ začal papež František ještě v souvislosti s pondělním evangeliem (Mk 10,17-27), které vypráví o bohatém člověku, jenž mezi následováním Pána a majetkem zvolil to druhé. „Slova, jimiž tuto volbu komentoval Pán, učedníky zarazila, poznamenal papež: »Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! Spíš projde velbloud uchem jehly než vejde bohatý do Božího království.« Dnešní evangelium – pokračoval – ukazuje Petra, který klade otázku, co bude s těmi, kdo opustili všechno a šli za Ježíšem. Zdá se jako by Petr chtěl vystavit Pánu účet“ – dodal Petrův nástupce.

„Nevěděl, co říci. »Ano, tamten odešel, ale co my?«. Ježíšova odpověď je jasná: »Není nikdo, kdo by opustil všechno, aniž by všechno dostal«. – »My jsme opustili všechno a šli za tebou«, řekl Petr a Ježíš odpověděl: Dostanete vše v překypující míře, té, kterou užívá Bůh, když rozdává své dary. Dostanete všechno. »Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole,... a v budoucím věku život věčný!« Pán neumí darovat méně než všechno. Když On něco rozdává, dává sebe samého, jenž je vším..

V tomto evangelním úryvku se nicméně vyskytuje slovo - pokračoval papež – které přivádí k zamyšlení. Říká se zde, že v tomto čase dotyčný obdrží stokrát více (domy a bratry) spolu s pronásledováním. To otevírá jiný způsob myšlení a jednání. Ježíš dává cele sebe samého, protože Boží plnost je rozdrcena v kříži.

„Božím darem je rozdrcená plnost. Křesťanským stylem je hledání, obdržení této rozdrcené plnosti a vydání se touto cestou. Není to snadné, není to snadné. A co je znamením, co je signálem, že postupuji vpřed tímto odevzdáním a obdržením všeho? Slyšeli jsme to v prvním čtení (Sir 35,1-15): »Oslavuj Pána štědře a neskrbli s prvotinami, které přinášíš. Při všem co dáváš, měj veselou tvář a s radostí zasvěcuj desátek. Dej nejvyššímu, jak on dává tobě, buď štědrý, jak můžeš«. Štědře a vesele. Znamením, že se ubíráme touto cestou všeho a ničeho, této rozdrcené plnosti, je radost.“

Bohatý člověk však »zesmutněl a odešel zarmoucen« (Mk 10,22), pokračoval papež: „Nebyl s to přijmout a obdržet tuto rozdrcenou plnost, zatímco svatí, i Petr, ji přijali. Uprostřed zkoušek si zachovali veselou tvář, štědrost a radost srdce. Toto je znamení, které bylo patrné také u chilského světce Alberta Hurtada z minulého století,“ řekl dále papež:

„Neustále pracoval přes všechny obtíže... Pracoval pro chudé... Byl člověkem, který v té zemi razil cestu dobročinné lásce vůči chudým... Byl však pronásledován a mnoho vytrpěl. Když se však ocitl právě v onom bodě, rozdrcen na kříži, řekl: Jsem šťasten, Pane, šťasten. Pán ať nás učí ubírat se touto cestou, daruje nám milost jít po této obtížné cestě všeho a ničeho, po cestě rozdrcené plnosti Ježíše Krista a neustále, zvláště v těžkostech říkat: Jsem šťasten, Pane, šťasten.“

Končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser