Rádio Vaticana

Ježíš nás učí rozlišovat mezi spravedlností a odvetou

19.2.2017

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den! V evangeliu z této neděle (Mt 5,38-48) – jedné z pasáží, které nejlépe vyjadřují křesťanskou „revoluci“ – ukazuje Ježíš cestu pravé spravedlnosti prostřednictvím zákona lásky, který je nadřazen zákonu „oko za oko a zub za zub“. Tato starozákonní norma ukládala provinilcům takové tresty, jež byly rovnocenné škodám, které způsobili, tedy smrt tomu, kdo zabil, amputaci tomu, kdo někoho zranil apod. Ježíš nežádá od svých učedníků, aby snášeli zlo, ale vybízí je, aby reagovali. Nikoli však dalším zlem, nýbrž dobrem. Jedině takto bude přerušen řetěz zla, ve kterém jedno zlo vede ke druhému. Tak se tento řetěz přeruší a věci se opravdu změní. Zlo je totiž „prázdnota“, nedostatek dobra, a prázdnotu nelze zaplnit další prázdnotou, nýbrž pouze „plností“, tedy dobrem. Represe nevede nikdy k vyřešení konflitku. Říci: »Ty jsi mi učinil toto, tak já zase tamto« - nic nevyřeší a není to ani křesťanské.

Odmítnutí násilí může podle Ježíše obnášet také zřeknutí se legitimního práva. Podává k tomu pár příkladů: nastavit druhou tvář, vzdát se vlastního šatu či svých peněz a přijímat další oběti (srov. vv.39-42). Toto zřeknutí však neznamená, že požadavky spravedlnosti jsou ignorovány nebo popírány. Naopak, křesťanská láska, která se projevuje zejména milosrdenstvím, představuje vyšší realizaci spravedlnosti. Ježíš nás chce naučit přesnému rozlišování mezi spravedlností a odvetou. Pomsta nikdy není spravedlivá. Je nám dovoleno požadovat spravedlnost a praktikovat ji je naše povinnost. Je nám zapovězeno mstít se anebo jakkoli ponoukat k odvetě, poněvadž ta je projevem nenávisti a násilí.

Ježíš nenabízí nový občanský řád, nýbrž přikázání lásky k bližnímu, které zahrnuje také lásku k nepřátelům: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“ (v.44). To není snadné. Tato slova netřeba chápat jako schvalování zla spáchaného nepřítelem, ale jako nabídku vyšší a velkodušnější perspektivy podobné té, která je vlastní nebeskému Otci, jenž – jak říká Ježíš – „dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým“ (v.45). Také nepřítel je totiž člověk stvořený k obrazu Božímu, třebaže je tento obraz momentálně zatemněn nehodným jednáním.

Když mluvíme o „nepřátelích“, nemusíme myslet jenom na kdovíjak od nás odlišné a vzdálené lidi. Mluvíme také o sobě. I my se můžeme ocitnout v konfliktu se svým bližním, někdy i se svými příbuznými. Kolik jen nepřátelství existuje v rodinách! Přemýšlejme o tom. Nepřátelé jsou také ti, kdo o nás mluví špatně, pomlouvají nás a činí nám příkoří. Není snadné to strávit. Těm všem jsme povoláni odpovědět dobrem, které má také svoji strategii, jež je inspirována láskou.

Panna Maria ať nám pomáhá následovat Ježíše na této náročné cestě, která skutečně povznáší lidskou důstojnost a umožňuje nám žít jako děti našeho nebeského Otce. Ať nám pomáhá praktikovat trpělivost, dialog a odpuštění, abychom tak byli tvůrci společenství a tvůrci bratrství ve svém každodenním životě, zejména ve svojí rodině.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV