Rádio Vaticana

O příběhu Kaina a Ábela

13.2.2017

Rozpad rodin i národů začíná drobnými nevraživostmi a závistmi. Je proto nutné hned na počátku odstranit zášť, která ničí bratrství – kázal papež František v kapli Domu sv. Marty při ranní mši, kterou – jak předeslal v úvodu – sloužil za otce Adolfa Nicoláse, který byl v letech 2008-2016 generálním představeným Tovaryšstva Ježíšova a pozítří se vrací zpět na Dálný východ, kde působil předtím. „Kéž mu Pán odplatí dobro, jež prokázal, a doprovází jej v jeho novém poslání. Díky, otče Nicolási,“ obrátil se papež na začátku bohoslužby k otci Nicolásovi přítomnému mezi dnešními koncelebranty.

Jádrem papežovy homilie bylo první čtení z knihy Geneze (4,1-15.25), jež mluví o Kainovi a Ábelovi. „V tomto textu Bible – upozornil Svatý otec - se poprvé vyskytuje slovo bratr. Je to příběh bratrství, které mělo vyrůst a být krásné, ale bylo zmařeno. A vše začalo drobnou žárlivostí. Kain se rozhněval, protože Bůh neshlédl na jeho oběť, a tuto zášť v sobě začal živit. Mohl ji ovládnout, ale neučinil tak.“

„Kain preferoval instinkt, raději v sobě tuto emoci pěstoval, nechal ji růst a sílit. Hřích, kterého se pak dopustil, se za tímto pocitem schovává a roste. Tak rostou nevraživosti mezi námi, začínají maličkostí, žárlivostí a závistí, které pak rostou, a my začínáme pozorovat život pouze z jejich hlediska. Tato tříska se pak pro nás stává trámem, který máme my, ale je tam. Náš život se začíná točit kolem toho a ničí se bratrský svazek, ničí se bratrství.“

Postupně se nás zmocní obsese a toto zlo nás pronásleduje a stále narůstá – pokračoval papež.

„Tak tato nevraživost roste a končí špatně. Vždycky. Zaujmu od svého bratra odstup, takže už není bratrem, nýbrž nepřítelem, který musí být zničen, vyhnán... tak se lidé ničí. Nevraživost ničí rodiny, národy, všechno. Užíráním a stálou obsesí, jako se stalo Kainovi, který nakonec svého bratra odstranil. Přestal být bratrem. Řekl si: »Jsem jenom já. Není bratrství, jsem jenom já.« To co se stalo na počátku, nastává jako možnost u nás všech. Tento proces je třeba utnout hned zpočátku, při první zahořklosti jej stopnout. Zahořklost není křesťanská. Bolest ano, hořkost nikoli. Zášť není křesťanská. Bolest ano, zášť nikoli. Kolik jen je nevraživostí a rozštěpení!“

Papež se potom obrátil k několika novým farářům, biskupům a kardinálům, kteří koncelebrovali spolu s ním, a řekl: „Také mezi kněžími a v našich biskupských sborech vzniká spousta rozštěpení! Někdo si pomyslí: »Proč on dostal toto místo a ne já? A proč tamto?«. Jsou to drobné roztržky a ničí bratrství. A Bůh se ptá Kaina: »Kde je tvůj bratr Ábel?«. Kain odpovídá ironicky: »Nevím, copak jsem já hlídačem svého bratra?«. – Ano, jsi hlídačem svého bratra! A Pán mu řekl: »Hlas krve tvého bratra volá ke mně ze země.« Každý z nás – dodává papež – může říci, že nikdy nikoho nezabil, avšak jsi-li nevraživý ke svému bratru, zabíjíš jej; pokud svého bratra urážíš, zabíjíš jej ve svém srdci. Zabití začíná maličkostí. Ti, kdo jsou bombardováni nebo vyháněni, nejsou bratři.“

„Pozemští mocipáni si mohou říci: »Zajímá mne toto území, tento kus půdy mne zajímá. A pokud spadne bomba a zabije 200 dětí, není to má vina. Je to vina bomby. Mě zajímá to území.« Všechno začíná oním pocitem, který tě přivádí k roztržce, takže řekneš: »Tamten je takový a takový, není to bratr«. A vypukne válka, která vraždí. Ty jsi však zabil už na začátku. Je to krvavý proces a spousta krve dnes volá ze země k Bohu. Všechno je propojeno. Ona krev - možná její nepatrná kapka – souvisí s mojí závistí. Zabil jsem svojí žárlivostí, která zničila bratrství.“

Pán – prosil v závěru papež – ať nám dnes pomůže zopakovat si jeho otázku: »Kde je tvůj bratr?«, ať nám pomůže pomyslet na ty, které ničíme svým jazykem, a na ty, s nimiž je ve světě zacházeno jako s věcmi a nikoli bratry, protože důležitější je kus země než svazek bratrství,“ končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser