Rádio Vaticana

Být křesťany nikoli povrchně, ale podstatně

12.2.2017

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní liturgie nám podává další část Horského kázání z Matoušova evangelia (srov. 5,17-37). V tomto úryvku chce Ježíš svým posluchačům pomoci s výkladem mojžíšského Zákona. Co bylo řečeno ve Starém zákoně byla pravda, nikoli však úplná. Ježíš přišel naplnit a s definitivní platností veřejně vyhlásit Boží Zákon, až do posledního písmenka (srov. v. 18). Poukazuje na jeho původní finalitu a stanovuje jeho autentické aspekty, a to vše svým kázáním a především svou obětí na kříži. Ježíš tak učí, jak plnit Boží vůli, a používá k tomu výraz „dokonalejší spravedlnost“ ve srovnání se spravedlností farizejů a učitelů Zákona (srov. v.20). Spravedlnost, která je sycena láskou, činorodou láskou a milosrdenstvím, je schopná uskutečňovat podstatu přikázání a vyhnout se nebezpečí formalismu. Tedy formalismu, který tvrdí: toto smím a toto nesmím, potud smím a potud nesmím. Nikoli! Je třeba více.

V dnešním evangeliu se Ježíš podrobně zaobírá třemi aspekty, třemi přikázáními ohledně vraždy, cizoložství a přísahy. O přikázání „nezabiješ“ říká, že je porušováno nejenom uskutečněnou vraždou, nýbrž také jednáním, které uráží lidskou důstojnost, včetně hanlivých slov (srov. v.22). Znevažující slova jistě nemají stejnou závažnost a nepředstavují stejné provinění jako zabití, ale míří tímtéž směrem, protože jej předjímají a vykazují stejnou zlovůli. Ježíš nás nevybízí k tomu, abychom stanovovali stupnici urážek, ale abychom je všechny pokládali za škodlivé, poněvadž jsou neseny úmyslem působit bližnímu škodu. Ježíš dává jako příklad urážení. My jsme zvyklí se urážet, je to jako říci „dobrý den“. A hanění míří stejným směrem jako zabití! Kdo tupí bratra, zabíjí jej ve svém srdci. Prosím, nehanět! Nic tím nezískáme.

Další naplnění se týká manželského zákona. Cizoložství bylo považováno za porušení práva muže mít ženu. Ježíš jde však ke kořeni zla. Stejně jako se dochází k vraždě haněním, urážkami a tupením, dochází se k cizoložství skrze úmysl mít jinou ženu než vlastní manželku. Cizoložství stejně jako krádež, korupce a všechny ostatní hříchy jsou nejprve počaty v srdci, a jakmile se v srdci dokoná špatná volba, uskutečňují se v konkrétním jednání. A Ježíš říká: každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci a nastoupil cestu k cizoložství. Zamysleme se trochu nad tím, nad špatnými myšlenkami, které míří tímto směrem.

Ježíš pak svým učedníkům říká, aby nepřísahali, poněvadž přísaha je znamením nestálosti a obojakosti, které se vyskytují v lidských vztazích. Je to účelové dovolávání se Boží autority jako záruky v našich lidských záležitostech. Spíše jsme povoláni vytvářet mezi sebou, v našich rodinách a v našich komunitách klima průzračnosti a vzájemné důvěry, abychom byli upřímní a věrohodní, aniž bychom se dovolávali vyšší instance. Nedůvěra a vzájemné podezření vždycky ohrožují klid.

Panna Maria, žena chápajícího naslouchání a radostné poslušnosti, kéž nám pomáhá stále více se blížit evangeliu, abychom byli křesťany nikoli „na povrchu“, nýbrž podstatně! To je možné milostí Ducha svatého, který nám umožňuje konat všechno s láskou a tak naplňovat Boží vůli.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV