12.1.2017
V knihkupectvích se tento týden objevila kniha italského vatikanisty Andrey Tornielliho nazvaná „Na cestách“ (In viaggio, Piemme 2017). Autor ji pojal jako deník z cest po boku papeže Františka. Namísto úvodu publikuje Tornielli rozhovor se Svatým otcem.
Dozvídáme se z něj například, že papež nikdy příliš rád necestoval. „Vždycky jsem nerad pobýval mimo svou diecézi, protože pro nás biskupy je diecéze naší „nevěstou“, vypráví František. Ke změně došlo až po zvolení na Petrův stolec. První papežova cesta vedla na Lampedusu. „Nebyla to předem naplánovaná cesta, nepředcházela jí oficiální pozvání. Cítil jsem, že se tam musím vydat, zprávy o migrantech, kteří se topí a hynou v moři, se mne dotkly a dojaly mne...“ – vyznává František. „Následovalo Světové setkání mládeže v Riu, cesta stanovená už před jeho zvolením a zároveň událost, na níž papež nikdy nechyběl, a tedy bylo nutné se tam vydat,“ dodává papež v chronologickém sledu.
Teprve pak nastupuje pravidelná agenda papežských cest. „Nyní cítím, že musím takto cestovat, navštěvovat jednotlivé místní církve a povzbuzovat zrnka naděje, která tam jsou,“ říká papež Bergoglio.
Pokud jde o organizaci cest, mluví papež František o náročných přípravách, které musí stíhat za běžného pracovního rytmu, ale také o své snaze vyhnout se pokud možno oficiálním recepcím. „Nemám nic proti setrvávání ve společnosti kolem stolu... ale pokud je agenda přeplněná akcemi, jak je tomu téměř vždycky, dávám přednost jednoduchému a časově nenáročnému jídlu,“ podotýká k drobným organizačním změnám.
Andreu Tornielliho zajímalo také, co papež prožívá při pohledu na entuziasmus lidí, kteří dlouhé hodiny čekají, aby ho zahlédli projíždět po ulici. František odpovídá slovy kardinála Lucianiho, pozdějšího papeže Jana Pavla I.: „Dokážete si představit, že by si oslík, na němž Ježíš seděl ve chvíli triumfálního vjezdu do Jeruzaléma, mohl myslet, že onen jásot patří jemu?“ Papež si musí uvědomovat, že „nese“ Ježíše, dosvědčuje Ježíše a Jeho blízkost, dotyk a něhu ke všemu stvoření, a zejména těm, kdo trpí. Proto jsem několikrát požádal ty, kdo volali: „Ať žije papež“, aby místo toho provolávali „Ať žije Ježíš!“ František cituje také dalšího svého předchůdce, bl. Pavla VI., který mluvil o otcovství jako nejvýraznější charakteristice papežství. „Otcovství je citem, který uchvacuje ducha a srdce, který nás doprovází v každé denní hodině, který se nemůže umenšit, nýbrž narůstá, protože se rozrůstá také počet dětí. Je to cit, který nezmáhá a neunavuje, který odnímá každou únavu. Nikdy, ani na okamžik jsem se necítil unaven, když pozvedám ruku, abych žehnal...“ – parafrázuje František Pavla VI. po jeho návratu z cesty do Indie, s tím, že právě tato slova vysvětlují, proč se papežové dnešní doby rozhodli cestovat.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.