O pasivní rezistenci odporující milosti

1.12.2016 

Všichni nosíme v srdci překážky odporující milosti. Je třeba je objevit, prosit Pána o pomoc přiznáním, že jsme hříšníci – kázal dnes papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Těmito skrytými překážkami jsou prázdná slova, ospravedlňování či obviňování.

Vstupní modlitba dnešní liturgie vyslovuje prosbu o milost „překonávat překážky, které nám staví do cesty naše hříchy“. Na tyto překážky v cestě vpřed soustředil papež pozornost v dnešní homilii. Poukázal na dva jejich druhy. Jsou to „otevřené překážky, které se rodí z dobré vůle, jako v případě Šavla, který odporoval milosti v přesvědčení, že plní Boží vůli. Sám Ježíš mu řekl, aby přestal a Šavel se obrátil. Otevřené překážky jsou zdravé, poněvadž jsou otevřené milosti obrácení, poznamenal papež. Všichni jsme přece hříšníci.
Nebezpečnější jsou však skryté překážky – pokračoval. Každý z nás má svůj styl skryté rezistence odporující milosti. Je třeba jej objevit a odhalit Pánu, aby nás očistil. Je to ten odpor, ze kterého Štěpán usvědčil učitele Zákona, kteří odporovali Duchu svatému tím, že chtěli vypadat jako by usilovalil o Boží slávu. Štěpána stálo život, že to vyslovil.

Jakou povahu mají tyto skryté překážky, které všichni máme? Přicházejí vždycky, aby bránily procesu obrácení. Vždycky! Bránit neznamená dobývat, nýbrž nehnutě stát a - možná s úsměvem - říkat: »Tady neprojdeš«. Je to skrytá, pasivní rezistence. Když jde o proces změny v nějaké instituci, v rodině, slyším: »Je tam jakýsi odpor«. Díky Bohu! Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by ten proces Boží. Když se vyskytují překážky, zasévá ďábel, aby Pán nemohl vpřed.

Papež potom rozlišil tři typy těchto skrytých překážek. „Existuje odpor prázdných slov“. Papež je vysvětluje poukazem na dnešní evangelium (Mt 7,21.24-27), ve kterém Ježíš svým učedníkům řekl: »Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane!“, vejde do nebeského království«. Jinde pak Ježíš podává podobenství o dvou synech, které otec posílá pracovat na pole. Jeden odmítne, ale potom jde, zatímco druhý přisvědčí, ale potom nejde.

Přitakat, plně a velmi diplomaticky přisvědčit, však znamená: ne. Mnoho slov a přitakávání, že všechno změníme, ale pak se nezmění nic. To je duchovní šelmovství těch, kteří plně přisvědčují, avšak naprosto nesouhlasí. To je rezistence prázdných slov.

„Potom je tu rezistence ospravedlňujících slov – řekl dále papež. To znamená, že se někdo soustavně ospravedlňuje, má vždycky nějaký důvod proti a říká: »Toto jsem udělal či neudělal, protože...« Když se vyskytuje příliš mnoho ospravedlňování, není to bohulibá vůně, nýbrž odporný zápach ďábla. Křesťan nemá potřebu se ospravedlňovat – vysvětloval dále papež. Byl totiž ospravedlněn Božím Slovem. Jde tedy o odporování slovy, která mají ospravedlnit můj postoj, abych nenásledoval, co mi ukazuje Pán.

Potom existuje rezistence obviňujících slov. Obviňují se druzí, aby nebylo vidět nás, a nebylo zapotřebí konverze. Odporuje se tak milosti, jak to ukazuje podobenství o farizejovi a celníkovi. Neexistují tedy pouze velké historické překážky jako byla Maginotova linie či jiné, nýbrž takové, které jsou denně v našem srdci, pokračoval papež.
Překážky stojící v cestě milosti jsou znameními, která ukazují, že v nás působí Pán. Musíme tedy překážky nechat padnout, aby milost způsobila pokrok. Rezistence se totiž vždycky snaží skrýt ve formalitách prázdných slov, ospravedlňování či obviňování apod. Je to snaha nenechat se nést Pánem kvůli kříži, který tam vždycky je. Kde je Pán, tam je kříž, malý či velký. Odporování kříži je odporování Pánu, který nás vede k vykoupení. Když se vyskytne rezistence, netřeba mít strach. Je třeba prosit Pána o pomoc přiznáním, že jsme hříšníci.

Říkám vám, abyste neměli strach, když někdo z vás - někdo z nás - objeví ve svém srdci rezistenci. Řekněte jasně Pánu: »Pohleď, Pane, toto se snažím zakrýt a toto dělat, abych nedovolil vstup Tvému slovu.« A vyslovit důrazně ta krásná slova: »Pane, pomoz mi, ať tvá milost přemůže překážky, které mi staví do cesty můj hřích«. Rezistence jsou vždycky plodem prvotního hříchu, které nosíme. Je špatné je mít? Ne, je to krásné. Špatné je používat je jako obranu před milostí. Mít v sobě rezistence je normální. Řekněme jen: »Jsem hříšník, pomoz mi, Pane!« Připravujme se touto reflexí na blížící se Vánoce.

Kázal dnes ráno papež František v Domě sv. Marty.

V závěru mše svaté papež připomněl, že dnes uplynulo 100 let od vraždy bl. Karla de Foucaulda, ke které došlo v Alžírsku 1. prosince roku 1916. „Byl to člověk – řekl – který překonal mnoho překážek a vydal svědectví, které prospělo církvi. Prosme, aby nám žehnal z nebe a pomáhal nám kráčet ve stopách chudoby, kontemplace a služby chudým.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.