Rádio Vaticana

Šifra soudce Livatina

15.11.2016

Přestože podle italských sdělovacích prostředků je uzavírající se Svatý rok rok spíše debaklem kvůli mizivému ekonomickému výnosu pro římské hotely a restaurace, takzvané jubileum low cost přináší ve shodě s papežovým přáním jiné plody, lidského a duchovního rázu. O jednom z nich vyprávělo svědectví z nedávné vatikánské poutě pro bývalé vězně i lidi, kteří jsou stále ve výkonu trestu. Promluvil na ní mimo jiné don Giuseppe Livatino, rodný bratr a postulátor beatifikační kauzy soudce Rosaria Livatina (foto), zavražděného sicilskou mafií 21. září 1990. Po šestadvaceti letech jeden z tehdejších nájemných vrahů, který si dnes odpykává doživotní trest, požádal o odpuštění v dopise, adresovaném papeži, Sdružení přátel soudce Rosaria Livatina a jedinému blízkému příbuznému, otci Giuseppemu. Ten o svém bratrovi říká:

„Krátký život soudce Livatina – když byl zavražděn, nebylo mu ani 38 let – se vyznačoval každodenními skutky ve světle evangelia: krásným vztahem ke stárnoucím rodičům a trvalým úsilím při plnění svých pracovních povinností, přičemž ctil důstojnost druhých a snažil se vnést do zákonů duši. Byl si vědom toho, že při velice delikátním úkolu, jakým je soudit druhé, nelze zapomínat na skutečnost, že před námi stojí člověk. Dokázal dobře rozlišovat mezi trestným činem a viníkem. Když mu krajský bezpečnostní výbor navrhl udělení ozbrojené ochranky, ani na okamžik nezaváhal s odpovědí: Nemohu do svého osudu vtáhnout otce rodin. Pokud mne budou chtít zabít, mohou vždy použít výbušninu, jako to udělali s Chinnicim, Falconem a Borsellinem (soudci zavraždění mafií, pozn. překl.). Soudce Livatino se vyznačoval hlubokou úctou ke stvoření a dílu Boha Stvořitele a vyžadoval maximální serióznost při vyšetřování trestných činů proti životnímu prostředí. Jeden jeho kolega o něm přináší zajímavé svědectví – Když jsme se o pracovních pauzách potkávali na chodbách justičního paláce, často jsme pomlouvali obžalované, právníky i kolegy soudce. Rosario ale nikdy nekomentoval a nesoudil. Vynášení soudů mělo z jeho pohledu jediný rozměr – zjednat spravedlnost. Jeden mafiánský boss byl jednoho dne smrtelně zraněn při vyřizování účtů. Karabiníkovi, který jásal nad mrtvým tělem, Livatino řekl: Tváří v tvář smrti se věřící člověk modlí. Kdo nemá víru, mlčí. Do svých malých diářů si Livatino psával zkratku: S.T.D., Sub tutela Dei, pod Boží ochranou, ale také pod Božím pohledem, když uvážíme, že výraz “tueror” odkazuje zároveň ke slovu »zrak«.“

Ona značka zmátla vyšetřovatele, kteří jeden z diářů našli vedle mrtvého Livatinova těla. Nešlo však o iniciály pachatelů z řad sicilského mafiánského klanu „stidda“, nýbrž se za nimi skrývá tajemství mladého soudce, který se trvale svěřoval Bohu. Stejnému Bohu, který vstoupil do života jednoho z Livatinových vrahů. „Pokud mi odpustíte”, žádá nyní Domenico Pace, „budu na vás pohlížet zrakem plným vděčnosti, protože ze mne sejmete velikou tíži”. Bývalý pastevec a nájemný vrah se ve zmiňovaném dopise vrací rovněž ke své oběti a píše: „Víra mi pomáhá věřit, že mi soudce Rosario Livatino odpustil. Věřte mi, že vnímám jeho blízkost, je stále u mne a pomáhá mi, abych v síle ducha prožíval nekonečný trest, který si odpykávám”.

Kardinál Francesco Montenegro, arcibiskup sicilského Agrigenta, přijal toto gesto jako znamení končícího jubilejního roku: „Nelze rozluštit to, co se – v dobrém i špatném – děje v lidském svědomí. Pokud člověk, který vraždil a ubližoval, cítí potřebu žádat o odpuštění za své násilné a kruté činy, musí nás tato žádost naplňovat radostí, protože konstatujeme, že také po spáchaném zlu je možné povstat. Lidská spravedlnost se ubírá svým směrem, avšak Boží spravedlnost volí jiné cesty. Na tuto prosbu o prominutí máme reagovat postojem Otce, který přijímá syna a bere ho zpět do svého domu.”

Jana Gruberová