Rádio Vaticana

Petrův nástupce varoval před smutným divadlem netělesného Boha

11.11.2016

Křesťanská láska je konkrétní, a nikoli romantika televizních seriálů, učil dnes papež František při ranní mši v Domě sv. Marty. Papež varoval před ideologiemi a intelektuálstvím, které církev takříkajíc odtělesňují, a zdůraznil, že měřítkem křesťanské lásky je vtělení Slova.

Pastýř a jeho nevěsta – církev – spolu láskyplně rozmlouvají. Papež při kázání vyšel z dnešního prvního čtení – úryvku z druhého Janova listu (2 Jan 4-9), aby se zamyslel nad povahou křesťanské lásky. Jak připomenul, především jsme od Pána dostali přikázání, které nás nabádá, abychom „žili v lásce“. O jakou lásku se tu jedná?, tázal se papež. Slovo láska, poznamenal, se totiž dnes užívá mnohoznačně. O lásce – teoretické lásce – mluví romány i televizní seriály. Co však je měřítkem křesťanské lásky? Tímto měřítkem je vtělení. Kdo jej popírá, či neuznává, je antikrist.

“Láska, která neuznává, že Ježíš přišel v těle, není láskou podle Božího přikázání. Je to láska světská, filosofická, abstraktní. Láska, které něco schází, romantika. Nikoli křesťanská láska, jejímž měřítkem je vtělení Slova. Kdo hlásá, že křesťanská láska je něco jiného, je antikrist! Neuznává Slovo, které přišlo v Těle. Naší pravdou je toto: Bůh poslal svého Syna, který se vtělil a žil stejným životem jako my. Milovat jako miloval Ježíš, milovat tak, jak nás to Ježíš naučil, milovat podle Ježíšova vzoru – milovat a žít v lásce. Kráčet Ježíšovou cestou znamená dávat život.“

Milovat jako miloval Ježíš můžeme jedině tehdy, když se budeme trvale zbavovat svého egoismu a sloužit druhým lidem, pokračoval Svatý otec. Křesťanská láska je totiž konkrétní, protože konkrétní je také přítomnost Boha v Ježíši Kristu. Papež poté varoval před učením, které opouští nauku o těle, tedy Vtělení, neboť „tak nezůstává v Kristově učení, nemá Boha“.

“Když zachází za toto tajemství, opouští mystérium vtěleného Slova, mystérium církve. Církev je totiž společenstvím, které se utváří v Kristově přítomnosti a v ní jde dál. Užívá se tu velmi silného výrazu - proagon, „kráčet dál“. V tomto bodě vznikají veškeré ideologie – ideologie o lásce, o církvi, ideologie, které církvi odnímají Kristovo tělo, odřezávají je. Slýcháme: Ano, jsem katolík, křesťan, miluji celý svět univerzální láskou. To je však příliš éterické. Pravá láska zůstává uvnitř a je konkrétní, neopouští nauku o vtělení Slova.“

Kdo církev nechce milovat tak, jako Ježíš miluje svou nevěstu církev, tedy vlastním tělem a darováním života, miluje pouze ideologicky, upozornil dále papež. Tento teoretický a ideologický styl lásky a spolu s ním zbožnost, odnímající tělo Kristu i církvi, zacházejí jinam a ničí společenství, poškozují církev. Pokud začneme o lásce teoretizovat, dojdeme k transformaci toho, co Bůh zamýšlel vtělením Slova, dospějeme k Bohu bez Krista, Kristu bez církve a církvi bez lidu. A to vše v procesu odtělesňování církve.

“Modleme se k Pánu, aby náš život v lásce nikdy – ale opravdu nikdy – nebyl abstraktní. Kéž je naše láska konkrétní, prokazuje skutky milosrdenství a dotýká se Kristova těla, vtěleného Krista. Právě proto jáhen Vavřinec říká, že chudí jsou pokladem církve. Proč? Jsou Kristovým trpícím tělem! Prosme o milost, abychom nezacházeli dále a nevstupovali do procesu zintelektuálnění a ideologizace lásky, který sice mnohé přitahuje, ale zároveň odtělesňuje církev a její lásku. O milost, abychom nedospěli k onomu smutnému divadlu Boha bez Krista, Krista bez církve a církve bez lidu.“

Zněla závěrečná prosba dnešní papežovy homilie v Domě sv. Marty.

Jana Gruberová