Rádio Vaticana

Pečovat o naději, která je v definitivním setkání s Pánem

10.11.2016

Musíme překonávat pokušení spektakulární religiozity, která se pídí po nových zjeveních jako po ohňostroji – řekl papež František v kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Království Boží roste, pokud v každodenním životě opatrujeme naději – zdůraznil Petrův nástupce.

Dnešní evangelium (Lk 17,20-25) podává, jak farizeové kladou Ježíšovi zvědavou otázku: »kdy přijde Boží království?«, a Pán jim odpovídá, že již přišlo: »Boží království je mezi vámi!«. „Je jako malé zrnko, které je zaseto a roste, a Bůh mu umožňuje růst, aniž by přitahoval pozornost“ – dodal papež.

„Boží království není spektakulární religiozita, jako když neustále hledáme nové věci, zjevení a poselství. Bůh promluvil v Ježíši Kristu a toto Boží slovo je poslední. Ostatní je jako ohňostroj, který tě na chvíli oslní. Co však zůstane? Nic. Není růst, není světlo, není nic, okamžik. Častokrát jsme pokoušeni spektakulární religiozitou, hledáním věcí, které nesouvisí se zjevením ani mírností Božího království, které je mezi námi a roste. To není naděje, ale chuť mít něco v rukou. Naše spása se dává v naději. Naději, kterou má člověk rozsévající zrno nebo žena hnětoucí mouku s kvasem. Naděje roste, zatímco artificiální záblesk je momentální, po chvíli zmizí jako ohňostroj. Není s to svítit v domě. Je to spektákl.“

„Co tedy máme dělat, když čekáme na dovršení Božího království?“ – tázal se papež.

„S trpělivostí opatrovat. Trpělivostí v naší práci, v našem utrpení... Opatrovat jako člověk, který zasel zrno a pečuje o rostlinu, chrání ji před plevelem, aby rostla. Opatrovat naději. A tady se vás dnes táži: Je-li Boží království mezi námi, máme-li v sobě tento zárodek, máme Ducha svatého, jak jej opatruji? Jak rozlišuji, jak dovedu rozpoznat rostlinu od koukolu? Boží království roste, a co máme dělat my? Růst v naději, pečovat o naději. Byli jsme totiž spaseni v naději. Toto je nit dějin spásy: naděje, která je v definitivním setkání s Pánem.“

„Boží království totiž sílí v naději“ – pokračoval papež.

„Ptejme se sami sebe: »Mám naději? Anebo jdu vpřed, jdu dál, jak mohu a neumím rozeznat dobro od zla, zrno od koukolu, mírné světlo Ducha svatého od vyumělkované blýskavičnosti?« Ptejme se po své naději v tom zárodku, který v nás roste, a na to, jak opatrujeme svoji naději. Boží království je mezi námi, ale my musíme odpočinkem, prací a rozlišováním opatrovat naději tohoto Božího království, které poroste až do chvíle, kdy přijde Pán a všechno bude proměněno. V jedné chvilce všechno! Svět, my, všechno. A jak říká Pavel křesťanům v Soluni (srov. 1 Sol 4,17), pak už budeme všichni s Ním.“

Končil papež František dnešní ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser