Rádio Vaticana

Navštěvovat nemocné a vězněné

9.11.2016

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

(Mk 1,30-34)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Ježíšův život, zejména během tří let Jeho veřejné služby, byl nepřetržitým setkáváním s lidmi. Mezi nimi měli zvláštní místo nemocní. Kolik stránek evangelií je věnováno právě těmto setkáním! Chromí, slepí, malomocní, posedlí, epileptici a bezpočet nemocných různého typu... Ježíš se stal bližním každému z nich a uzdravoval je svojí přítomností a léčivou mocí. Proto mezi skutky milosrdenství nemůže chybět navštěvování nemocných a pomáhání nemocným.

K tomuto skutku můžeme přiřadit také blízkost lidem, kteří jsou ve vězení. Jak nemocní, tak věznění se totiž nacházejí ve stavu omezení vlastní svobody. A právě tehdy, když nám chybí, uvědomíme si, jak je cenná! Ježíš nám daroval možnost být svobodní navzdory omezením plynoucím z nemocí a restrikcí! Ježíš nám nabízí svobodu plynoucí ze setkání s Ním a z nového smyslu, kterého se nám z tohoto setkání osobně dostává.

Těmito skutky milosrdenství nás Pán podněcuje k velice lidskému gestu: ke sdílení. Toto slovo si zapamatujme. Kdo je nemocen, často se cítí sám. Nemůžeme zastírat, že zejména v nynější době, představuje právě nemoc tu nejhlubší zkušenost samoty, která zaujímá velkou část života. Návštěva může nemocnému umenšit pocit osamocení, trocha společenství je tím nejlepším lékem! Úsměv, pohlazení, stisk ruky jsou prostá, ale velice důležitá gesta pro toho, kdo cítí, že je ponechán sobě samému. Kolik jen lidí se věnuje návštěvám nemocných v nemocnicích nebo v jejich domovech! Tento skutek dobrovolnictví je k nezaplacení. Uskutečňuje-li se ve jménu Páně, stává se také výmluvným a účinným výrazem milosrdenství. Nenechávejme nemocné lidi osamocené! Nepřipravujme je o úlevu a sebe o obohacení z blízkosti trpícímu. Nemocnice jsou vskutku „katedrálami bolesti“, ve kterých se však také vyjevuje síla lásky, která nese a prokazuje soucit.

Stejně tak myslím na ty, kdo jsou ve vězení. Ježíš nezapomínal ani na ně. Zařazením návštěv vězněných mezi skutky milosrdenství nás chtěl především vyzvat k tomu, abychom ze sebe nedělali soudce nad nikým. Jistě, pokud je někdo ve vězení, pak proto, že pochybil, nerespektoval zákon a občanské soužití. Proto si ve vězení odpykává svůj trest. Ať už se ale vězeň dopustil čehokoli, přesto jej Bůh má nadále rád. Kdo může vstoupit do jeho svědomí a pochopit, co zakouší? Kdo může chápat onu bolest a výčitku? Je příliš snadné mýt si ruce tvrzením, že pochybil. Křesťan je především povolán k tomu, aby se o něho zajímal a aby ten, kdo pochybil, pochopil, že se dopustil zla, a šel do sebe. Odnětí svobody je pro člověka bezpochyby tou největší nouzí. Pokud se k tomu ještě přidá špatné a nezřídka nelidské prostředí, ve kterém musí tito lidé žít, pak jde opravdu o případ nabádající křesťana udělat všechno proto, aby jim byla vrácena jejich důstojnost.

Navštěvovat vězně je skutek milosrdenství, který má zejména dnes zvláštní hodnotu vzhledem k různým formám přehnaného zdůrazňování spravedlnosti, jemuž jsme vystavováni. Nikdo ať tedy neukazuje na nikoho prstem. Všichni se stávejme nástroji milosrdenství a zaujímejme postoje sdílení a úcty. Myslím často na vězněné... často na ně myslím a nosím je v srdci. Ptám se, co je přivedlo ke spáchání zločinu a jak mohli podlehnout různým jeho formám. Přece však vedle těchto myšlenek cítím, že všichni potřebují blízkost a jemnocit, protože Boží milosrdenství koná zázraky. Kolik jen slz jsem viděl stékat po tvářích vězňů, kteří možná nikdy v životě neplakali, a to pouze proto, že se cítili přijati a milováni.

A nezapomínejme, že také Ježíš a apoštolové zakusili věznění. Z Pašijí známe utrpení, kterému byl vystaven Pán, když byl spoután, vlečen jako zločinec, vysmíván, bičován, korunován trním... On jediný Nevinný! A také svatý Petr a svatý Pavel byli ve vězení (srov. Sk 12,5; Flp 1,12-17). Minulou neděli, která byla v rámci Svatého roku věnována vězněným, mne odpoledne přišla navštívit skupina vězňů z padovského regionu. Ptal jsem se jich, co budou dělat další den než se vrátí do Padovy. Řekli: „Navštívíme Mamertinský žálař, abychom pocítili zkušenost svatého Pavla.“ To je krásné! Potěšilo mne, když jsem to slyšel. Tito vězňové se chtěli setkat s vězněným Pavlem. To je hezké a potěšující. Apoštolové se také ve vězení modlili a šířili evangelium. Dojemné jsou stránky ze Skutků apoštolů, kde se vypráví o Pavlově věznění a o tom, jak se cítil osamělý a přál si, aby jej někdo z přátel navštívil (srov. 2 Tim 4,9-15). Cítil se sám, protože jej velká většina z nich opustila; jeho velkého Pavla.

Tyto skutky milosrdenství, jak je vidět, jsou staré a přece vždy aktuální. Ježíš zanechal všeho, aby šel navštívit Petrovu tchýni; je to starobylý skutek milosrdné lásky, který prokázal Ježíš. Neupadejme do lhostejnosti, ale stávejme se nástroji Božího milosrdenství. Všichni můžeme být nástroji Božího milosrdenství a prospěje to více nám než těm druhým, protože milosrdenství prokazované skutkem, slovem a návštěvou navrací radost a důstojnost každému, kdo ji pozbyl.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV