Rádio Vaticana

Neptáme se „proč?“, ale „za koho?“, říká aleppský františkán

20.10.2016

„Život v Aleppu je každodenní mučednictví. Nevidíme sebemenší náznak řešení a bez Boží opory už bychom dávno ztratili hlavu a veškerá naděje by se vyčerpala. Víra nám však poskytuje odpověď – nesmíme se totiž ptát „proč?“, ale „za koho?“, vysvětluje o. Firas Lutfi. Františkánský řeholník žil v Aleppu v letech 2004-2011, poté studoval v Itálii a před rokem se do města navzdory válce opět vrátil. Přepis hodinového telefonátu, který s ním vedl italský novinář Alessandro Giuseppe Porcari, přináší internetový deník Paceinterra. Obsáhlý článek uvozuje fotografie dvou a půl metrové rakety, která se minulý týden snesla na pozemek nedaleko františkánského kláštera ve východní části Aleppa, naštěstí aniž by explodovala (foto).

„Není tajemstvím, že o Sýrii se hraje mezinárodní partie, do které vstoupily Turecko, Rusko, Saúdská Arábie, Írán, Spojené státy americké, Francie, Velká Británie a Katar“, říká aleppský františkán. „Izrael tu má záhadnou roli“, dodává, „víme ale, že v jeho nemocnicích se léčí tzv. povstalci. Doufáme, že se Evropa nepošpiní syrskou krví. Obáváme se totiž koloniální nostalgie Britů a Francouzů, avšak ještě více toho, že dojde na střet muže proti muži mezi ruskými a americkými jednotkami. Nehrozí tu jen bitva mezi dvěma světovými giganty na syrském území, tedy třetí světová válka, ale ztráta naší identity. Pokud nedospějeme k politickému řešení, celé lidstvo přijde o syrské kulturní dědictví, které už bylo například v Palmýře částečně zničeno.“ Otec Lutfi nicméně požaduje konečné a celkové řešení konfliktu – „Jakákoli částečná řešení totiž neposlouží. Všechna příměří dosud byla příležitostí k tomu, jak se zásobit, nakoupit nové zbraně a pak pokračovat ve válce. Problém je v tom, že teroristé využívají tzv. humanitární koridory k volnému pohybu“.

V Sýrii dnes působí patnáct řeholníků z františkánské kustodie Svaté země – nový kustód, o. Francesco Patton, přijel aleppské bratry navštívit v polovině srpna, přestože tím riskoval život. Jediným pojítkem mezi františkánskými konventy zůstává telefon přes internetové připojení, protože silniční komunikace jsou často uzavřené anebo příliš nebezpečné. V samotném Aleppu se františkáni kromě řádné pastorace snaží konkrétně pomáhat osmi stům rodinám, které zůstaly v jejich farnosti. Dali v konventu vyhloubit studnu, platí elektrický generátor, hradí často nákladné operace a léčbu zraněných a nemocných. „Boží Prozřetelnost neochabuje a zatím se nám každý den podařilo získat zdroje, ze kterých pomáhat“, říká syrský řeholník. „Jako pastýři nemůžeme naše lidi opustit, protože vnímají, že je svět opustil. Nemají důvěru v mezinárodní společenství a už nevěří v žádné sliby. Zůstávají nám pouze otázky, na které existuje jediná odpověď – modlitba a důvěra v Boha“, uzavírá ze syrského Aleppa o. Firas Lutfi.

Jana Gruberová