6.10.2016 

Aleppo trpí – tuto častokrát opakovanou informaci, která nám už možná zevšedněla, opětovně připomíná maronitský biskup syrského města, mons. Joseph Tobji. V těchto dnech se v Římě účastnil kurzu pro nově jmenované biskupy.

„Lidé prakticky žijí v sousedství smrti – nikdy nevědí, kdy je zasáhne raketa, kulka nebo dělový projektil. Mluvím o obou částech města – Aleppo je totiž rozdělené na dvě části, jako novodobý Berlín. Východní část kontrolují teroristé, zatímco západní má pod kontrolou syrská vláda. Většina obyvatelstva – půl druhého milionu obyvatel, včetně nás křesťanů, žije v západní části, kdežto na druhé straně zůstalo 250 až 300 tisíc lidí. Největší cenu za bombardování platí civilisté, ačkoli většina jich z východní části před těmi fanatiky utekla. V těchto dnech byla ostřelována státní univerzita, kde zemřelo hodně studentů a dalších lidí. Byl zasažen jeden z arménsko-katolických kostelů, zatímco my, maronité, už nemáme ani jeden kostel. Nedostatek bezpečí nám nahání hrůzu.“

Kdo v Aleppu bojuje a proti komu?

„Vy na Západě mluvíte o „povstalcích“, ale pro nás, kteří v západní části Aleppa kvůli jejich ostřelování umíráme, to jsou teroristi. Každý den pohřbíváme nejméně deset lidí. Západ vůbec velmi podivně vnímá tuto „umírněnou opozici“. To nejsou pokojní manifestanti na náměstích, ale lidé, kteří střílejí do nevinných civilistů, ať už se hlásí k tzv. Islámskému státu, al Nusra a tak dále. Mají tisíce názvů, ale tutéž ideologii – krajní fanatismus, který odmítá kohokoli jiného a chce nastolit impérium, kalifát, a to výlučný – buď my, anebo nic. Většina našich syrských muslimů – sunnitů i šíitů, se s touto ideologií neztotožňuje, je jim cizí. Jako Syřan zcela jasně vidím, že tato válka byla naplánována mnohem dříve, než v roce 201, kdy vypukla. Velké mocnosti mají Sýrii na mušce a chtějí si ji rozdělit jako dort. Tato válka slouží západním ekonomickým cílům. Sýrie musí být považována za svrchovanou zemi, stejně jako všechny jiné. Nejsme hračkou v rukou mocných, ani šachové figurky, kterými se po libosti hýbe.“

Jak nyní vypadá mezináboženská spolupráce?

„Spolu s dalšími aleppskými biskupy se setkáváme s imámy a muftími a dokážeme se shodnout v otázkách míru, člověka, blahobytu pro obyvatele. Také oni tuto ideologii odmítají. Někdy při setkáních mládeže anebo farníků pozveme nějakého šejka a jindy zase jdeme k nim. Dobře se známe.“

Setkal jste se s papežem Františkem – vyprávěl jste mu o Sýrii?

„Na konci kurzu pro nové biskupy jsme se po papežské audienci postavili do řady, abychom ho osobně pozdravili (foto). Měl jsem s sebou dva symbolické dárky od mladých Aleppanů, kteří nemohli jet na Světové setkání mládeže do Krakova, ale uspořádali setkání mladých na místní úrovni. Předal jsem papeži syrskou vlajku, kterou podepsalo tisíc účastníků setkání, a fotoalbum s portréty mladých lidí, kteří zemřeli jako mladí mučedníci své země. Papež obracel jednotlivé listy a začal slzet a potom téměř plakat. Plakal jsem také já i kardinál, který stál vedle nás. Nic jsme neřekli. Papež mne silně objal – a to velké objetí nepatřilo mně, ale všem mladým, všem Syřanům. Když papež mluví o naší zemi a říká „má milovaná Sýrie“, vnímáme to jako nesmírnou útěchu. Víme, že se za nás modlí, že nejsme sami.“

Neustávejte v modlitbě za Sýrii, požádal na závěr naše posluchače aleppský maronitský biskup Joseph Tobji.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.