29.9.2016 

Mise za mír a jednotu, tak definuje kardinál státní sekretář Pietro Parolin třídenní cestu papeže Františka do Gruzie a Ázerbájdžánu, která začne už zítra (30. září). Jde o druhou fázi návštěvy kavkazských republik, kterou zahájila cesta do Arménie v letos v červnu. Hovoří kardinál Parolin:

„Jde o tři země s dlouhou historií a prastarou kulturou, které se však zároveň vzájemně liší. Je tedy dosti přirozené, že Svatý otec navštěvuje všechny tři, vycházeje přitom vstříc pozvání ze strany představitelů katolické církve i občanských autorit. Papež František vždy přichází jako přítel, což jsme viděli rovněž v Arménii, přichází, aby se setkával s lidmi, s mnoha rozličnými situacemi a s národy. Umožňuje tak kulturu setkávání, která mu velmi leží na srdci. A jak je zřejmé, váže se k této kultuře setkání také téma pokoje. Papež tedy jistě položí do středu svého učení a své návštěvy právě toto úsilí podporovat všemi způsoby mír, smíření a porozumění. Druhým momentem návštěvy je také setkání s místní katolickou církví, aby ji povzbudil v jejím pokračujícím poslání.“

Jaká je situace církve v Gruzii a jaké úkoly stojí před tamní společností?

„Jak známo, Gruzie byla jednou z prvních zemí, které přijaly křesťanství v oficiální podobě díky evangelizaci jedné světice ve 4. století. Byla to žena – i to stojí za zdůraznění – sv. Nina. Gruzínská společnost v sobě dodnes nese otisk křesťanství. Papež se přijíždí setkat rovněž s touto gruzínskou pravoslavnou církví, s jejím katholikem patriarchou Eliášem II., aby posílil a podpořil vzájemné vztahy přátelství, pouta přátelství. Pokud jde o katolickou církev, tvoří v této zemi malou menšinu, na druhé straně však její přítomnost není zanedbatelná. Je zastoupena ve všech regionech a to hned třemi rity: latinským, arménským a asyrsko-chaldejským. Kromě pastorační činnosti se angažuje velmi mnoho zejména v oblasti charity, výchovy a vzdělání. Chtěl bych také zdůraznit, že katolická církev, stejně jako všechny náboženské menšiny, má přesně vymezený právní status. To pak samozřejmě pomáhá jejímu zapojení do života společnosti a naplňování jejího poslání. Pokud jde o úkoly dneška, chtěl bych zdůraznit otázku uprchlíků, jak těch, kteří přicházejí z jižních zemí, kde probíhají konflikty, vzhledem k zeměpisné blízkosti této země, tak i vnitřních vysídlenců, kteří museli opustit své domovy kvůli konfliktům, které vypukly v nedávné době. Jednou z výzev dneška je právě otázka, jak čelit této naléhavé záležitosti a jak se vyrovnat s přítomností lidí, kteří museli opustit domov.“

Jaká je po této stránce situace církve v Ázerbájdžánu a jakým otázkám chce Svatý stolec věnovat pozornost?

„Před několika lety byla tady ve Vatikánu výstava věnovaná Ázerbájdžánu. Tento stát velice dbá na kulturní aspekty a záleží mu na tom, aby vystupoval jako země, která podporuje toleranci mezi různými náboženstvími a kulturami na svém území. A řekl bych, že právě to je zásadně důležité pro náš svět, podporovat setkávání. Také v této zemi má katolická církev právní uznání, které jí dovoluje pracovat a sloužit katolíkům, kteří v této zemi žijí, a zároveň se angažovat v dialogu s islámem a s dalšími komunitami. Je tady malá, leč významná katolická komunita, která pracuje pro dobro této země.“

Na fotografii sídlo gruzínského pravoslavného patriarchy.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.