Rádio Vaticana

Evangelizuje se postojem milosrdenství, tedy tím, že se všem stanu vším

9.9.2016

Evangelizace není funkce, ani pouhá „vycházka“ – upozornil papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Poukázal na důležitost hlásání evangelia v životě každého křesťana a varoval před pokušením proselytismu nebo jen čistě verbálního přesvědčování.

Co je to evangelizace a jak ji uskutečňovat? Papež si vzal podnět z prvního listu svatého Pavla Korinťanům (1 Kor 9,16-19.22b-27) a ptal se, co znamená hlásat evangelium. Nejprve se zastavil u toho, čím evangelizace není, a varoval před redukováním evangelizace na funkci. Bohužel - řekl – i dnes se vyskytují křesťané, kteří svoji službu žijí jako funkci. Jsou kněží i laici, kteří se holedbají tím, co dělají.

„To je chlubení. Vychloubám se. Právě to je redukování evangelia na funkci nebo na chloubu: »Evangelizuji a mnohé jsem přivedl do církve.« Toto je proselytismus, který je zároveň vychloubáním. Evangelizace není proselytismus. A to znamená ani vycházka, ani redukování evangelia na funkci, ani proselytismus – to vše není evangelizace. Říká to tady svatý Pavel: »Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost – a pokračuje: plním jen úkol« (1 Kor 9,16-17). Křesťan má tuto povinnost, tedy šířit v této síle Ježíšovo jméno jako povinnost , ale z vlastního srdce.“

Hlásání evangelia – pokračoval papež – nemůže být vychloubáním, ale – jak vybízí svatý Pavel - »povinností«. Co je tedy stylem evangelizace? - ptal se dále. „Jak mohu mít jistotu, že nejsem na vycházce, nedělám proselytismus a neredukuji evangelizaci na funkci?“ Papež odpověděl slovy svatého Pavla: „pro všechny se stát vším“ (1 Kor 9,22). Jde o to jít a sdílet život s druhými, provázet na cestě víry, dávat růst na cestě víry.“ Musíme se postavit do situace druhého, řekl dále. Pokud je nemocný, jsem mu nablízku, nezahltím jej argumenty. Jsem blízko, ku pomoci, pomáhám. Evangelizuje se postojem milosrdenství, tedy tím, že se všem stanu vším. Svědectví přináší Slovo. Papež se pak vrátil k letošnímu setkání mládeže v Krakově a vyprávěl, jak se jej při společném obědě jeden mladík zeptal, co má říci svému příteli ateistovi.

„To je hezká otázka. Všichni známe lidi, kteří jsou vzdálení církvi. Co jim máme říkat? Já jsem odpověděl: Poslední, co musíš udělat, je říkat něco! Začni jednat, on uvidí, jak jednáš, a zeptá se tě. A když se tě zeptá, odpověz mu. Evangelizovat znamená podat svědectví. Já žiju takto, protože věřím v Ježíše Krista. Vzbudím v někom zvědavou otázku: »proč to děláš?«, a pak mu odpovím, »protože věřím v Ježíše Krista«. Zvěstuji Ježíše Krista, ale nejenom slovem. Je třeba hlásat Jej slovem i životem.“

Toto je evangelizace, řekl dále papež. A je zdarma, protože evangelium nám bylo dáno zdarma. Milost a spása se nekupuje, ani neprodává. Je gratis! A gratis máme dávat.
Potom papež připomněl postavu svatého Petra Klavera, jehož liturgická památka připadá na dnešek. „Tento misionář – poznamenal – odešel hlásat evangelium. Možná si myslel, že bude kazatelem, ale Pán od něho chtěl, aby byl nablízku odepsaným té doby, otrokům, kteří byli přiváženi z Afriky a prodáváni.“

„A tento muž nešel na vycházku s vysvětlením, že jde evangelizovat. Neredukoval evangelizaci na funkci ani na proselytismus. Zvěstoval Ježíše Krista skutky, mluvil a žil s otroky. Žil jako oni! A takových jako on jsou v církvi mnozí! Mnozí se zapírají, aby hlásali Ježíše Krista. A také my všichni, bratři a sestry, máme povinnost evangelizovat, což neznamená klepat na dveře souseda a říkat »Kristus vstal z mrtvých!« Znamená to žít víru, mluvit o ní jemně, s láskou, beze snahy někoho přesvědčit, nezištně. A dávat zdarma to, co Bůh dal zdarma mně - toto je evangelizace.“

Končil papež František dnešní ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser