Rádio Vaticana

Dveře jsou těsné, ale vždycky dokořán otevřené

21.8.2016

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium nás vybízí rozjímat o spáse. Evangelista Lukáš popisuje, jak cestou do Jeruzaléma k Ježíši někdo přistoupil a zeptal se Jej: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ (Lk 13,23). Ježíš neodpoví přímo, ale působivým jazykem převádí rozmluvu na jinou rovinu, což zpočátku asi ani učedníci nechápou: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci“ (v.24). Obrazem dveří chtěl Ježíš svým posluchačům vysvětlit, že nejde o otázku počtu – kolik jich bude spaseno – netřeba vědět kolik, nýbrž je důležité, aby všichni věděli, jaká cesta ke spáse vede.

Tato cesta zahrnuje projití dveřmi. Kde jsou však tyto dveře? Jaké to jsou? Kdo je těmi dveřmi? Je jimi Ježíš. Sám to říká v Janově evangeliu: „Já jsem dveře“ (Jan 10,9). On nás uvádí do společenství s Otcem, kde nacházíme lásku, porozumění a ochranu. Proč jsou však tyto dveře těsné? – lze se ptát. Proč říká, že jsou těsné? Jsou těsné nikoli proto, že by utiskovali, nýbrž proto, že nás žádají, abychom omezili a ovládli svoji pýchu a svůj strach a abychom se Mu s pokorným a důvěřivým srdcem otevřeli a uznali, že jsme hříšníky, kteří potřebují odpuštění. Proto jsou těsné: aby zkrotily naši pýchu, která nás nadýmá. Dveře Božího milosrdenství jsou těsné, ale vždycky pro všechny dokořán otevřené! Bůh neupřednostňuje, nýbrž přijímá vždycky všechny, bez rozdílu. Dveře jsou těsné, protože omezují naší pýchu a náš strach, a jsou dokořán otevřené, protože nás Bůh přijímá bez rozdílů. A spása, kterou nám dává, je nepřetržitým proudem milosrdenství, které boří každou bariéru a otevírá překvapivé vyhlídky světla a pokoje. Dveře jsou těsné, ale vždycky dokořán otevřené: na to nezapomínejte.

Dnes se k nám Ježíš znovu obrací s naléhavou výzvou, abychom šli za Ním, překročili práh plného, usmířeného a šťastného života. Očekává každého z nás, ať už se kdokoli dopustil čehokoliv, aby nás objal a nabídnul nám svoje odpuštění. Jedině On může proměnit naše srdce, jedině On může dát plný smysl našemu životu a darovat nám pravou radost. Jestliže vejdeme Ježíšovými dveřmi, tedy dveřmi víry a evangelia, budeme moci vyjít z mondénních postojů, ze špatných návyků, ze sobectví a uzavřenosti. Je-li kontakt s Boží láskou a milosrdenstvím, dochází k autentické změně. A náš život je osvícen světlem Ducha svatého: neuhasitelným světlem!

Chtěl bych vám něco navrhnout. Přemýšlejme nyní na okamžik mlčky o věcech, které v sobě nosíme a které nám brání projít oněmi dveřmi: o své pýše, svojí nadutosti, svých hříších. A potom přemýšlejme o těch dokořán otevřených dveřích milosrdenství Boha, který nás očekává na druhé straně, aby nám odpustil. Pán nám nabízí tolik příležitostí, abychom byli spaseni a vešli dveřmi spásy. Tyto dveře jsou příležitostí, kterou se neplýtvá: nemáme vést akademické diskuse o spáse, jako ten, kdo se obrátil na Ježíše, ale máme se chopit příležitostí spásy. V určité chvíli se totiž „pán domu zvedne a zavře dveře“ (v.25), jak nám připomnělo evangelium. Je-li však Bůh dobrý a má nás rád, proč tedy jednou zavře dveře? Protože náš život není videohra či telenovela; náš život je opravdový a cílem, kterého je třeba dosáhnout, je věčný život.

Prosme Pannu Marii, Nebeskou bránu, ať nám pomůže chápat se příležitostí, které nám nabízí Pán, abychom vešli dveřmi víry a vstoupili tak na širokou cestu, na cestu spásy, jež je schopna pojmout všechny, kdo se nechají uchvátit láskou. Láska dává spásu a již na zemi je zdrojem blahoslavenství těch, kdo v mírnosti, trpělivosti a spravedlnosti zapomínají na sebe a dávají se druhým, zejména těm nejslabším.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV