Rádio Vaticana

První, která uvěřila v Božího Syna, je jako první přijata do nebe

15.8.2016

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den a požehnaný svátek Nanebevzetí!
Evangelium (Lk 1,39-56) z dnešní slavnosti Nanebevzetí Panny Marie líčí setkání Marie s příbuznou Alžbětou a zdůrazňuje, že „Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách“ (v.39). Tehdy Maria pospíchala do městečka nedaleko Jeruzaléma, aby se setkala s Alžbětou. Dnes však rozjímáme o její cestě do nebeského Jeruzaléma, aby konečně spatřila tvář Otce a znovu uviděla svého Syna Ježíše. Ve svém životě častokrát stoupala do hor, až k tomu poslednímu bolestnému výstupu na Kalvárii, kdy byla přidružena k tajemství Kristova utrpení. Dnes na ni hledíme, jak dosahuje Božího vrchu, „oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy“ (Zj 12,1), jak říká kniha Zjevení, a překračuje práh nebeské vlasti.

Byla první, která uvěřila v Božího Syna, a je první z nás, která byla přijata do nebe s duší i tělem. Jako první přijala a chovala Ježíše, když byl dítě, a jako první je přijata Jeho náručí, aby byla uvedena do Otcova věčného království. Maria, pokorná a jednoduchá dívka ze zapadlé vesničky na periferii římského impéria, právě proto, že přijala a žila evangelium, byla přijata Bohem, aby stanula vedle Synova trůnu. Takto Pán sesazuje mocné z trůnu a povyšuje ponížené (srov. Lk 1,52).

Mariino Nanebevzetí je velké tajemství, které se týká každého z nás, týká se naší budoucnosti. Maria nás totiž předchází na cestě, kterou se vydali ti, kdo prostřednictvím křtu spojili svůj život s Ježíšem, stejně jako s Ním spojila svůj život Ona. Dnešní slavnost nám dává spatřit nebe a předznamenává „nová nebesa a novou zemi“, vítězství vzkříšeného Krista nad smrtí a definitivní porážku zlého. Jásot pokorné galilejské dívky vyjádřený chvalozpěvem Magnificat se stává hymnem celého lidstva, které se raduje, když vidí Pána, jak se sklání ke všem pokorným tvorům, mužům i ženám, aby je přijal k sobě do nebe. Pán se sklání k pokorným, aby je povýšil, jak jsme slyšeli v Mariině chvalozpěvu Magnificat.

A tento chvalozpěv nás přivádí také k zamyšlení nad aktuálními bolestnými situacemi. Pomysleme zejména na ženy, které v životě strádají a trpí násilím, na ženy zotročené svévolí mocných, na děvčátka nucená k nelidským pracem, na ženy donucené podrobovat se tělesně i duchovně mužské žádostivosti. Kéž mohou co nejdříve začít život pokoje, spravedlnosti a lásky v očekávání dne, kdy se konečně ocitnou v rukách, které neponižují, ale nežně povznášejí a uvádějí do nebe. Maria, žena, dívka, která ve svém životě tolik vytrpěla, nás přivádí k tomu, abychom přemýšleli o těchto strádajících ženách. Prosme Pána, aby je vedl za ruku cestou života a vysvobozoval je z otroctví.

Obraťme se nyní s důvěrou k Marii, přesladké nebeské Královně a prosme ji: „Daruj nám pokoj, bdi nad námi a učiň, ať naplněni radostí spatříme tvého Syna v nebi“ (hymnus druhých nešpor).

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV