Rádio Vaticana

Milosrdenství náleží k ustavujícím evropským hodnotám

3.8.2016

Katecheze papeže Františka při generální audienci, aula Pavla VI.

(srov. Mt 5, 3-7)

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Dnes bych se rád krátce zamyslel nad apoštolskou cestou do Polska, kterou jsem vykonal v minulých dnech.

Příležitostí k ní byl Světový den mládeže – poté, co uběhlo 25 let od historického Světového dne mladých, který se slavil v Čenstochové po pádu železné opony. Za uplynulých pětadvacet let se změnilo Polsko, Evropa i celý svět. Toto Světové setkání mládeže se stalo prorockým znamením pro Polsko, Evropu a svět. Nová generace mladých lidí, dědiců a pokračovatelů pouti, zahájené sv. Janem Pavlem II., reagovala na výzvy dneška a vyslala znamení naděje. Je to znamení, které se nazývá bratrství. Neboť právě v tomto válčícím světě je nezbytné bratrství, blízkost, dialog, přátelství. Když nastává bratrství, je to znamení naděje.

Začněme právě u mladých lidí, kteří byli původním důvodem cesty. Opětovně odpověděli na výzvu, přijeli z celého světa a někteří z nich jsou tady mezi námi. Byl to svátek barev, různých tváří, jazyků a příběhů. Nevím, jak to dokáží – mluví sice rozdílnými jazyky, ale jsou schopni si porozumět. Proč? Chtějí totiž jít spolu, stavět mosty, přejí si bratrství! Přivezli si s sebou svá trápení a otázky, avšak především radost ze setkání, a proto ještě jednou mohli poskládat mozaiku bratrství. Je možné mluvit o mozaice bratrství. Příznačným výjevem Světových dní mládeže je mnohobarevná řada vlajek, kterými mladí lidé mávají. Na Světových dnech mládeže totiž prapory jednotlivých států nabývají větší krásy, jakoby se “očišťují” – a také prapory znepřátelených zemí vlají vedle sebe. A to je krásné! Také tady máme vlajky – ukažte nám je!

Na tomto velikém setkání Svatého roku tak mladí lidé z celého světa přijali poselství o milosrdenství, aby jej všude přinášeli ve skutcích duchovního a tělesného milosrdenství. Děkuji všem mladým lidem, kteří do Krakova přijeli! A děkuji také těm, kteří se ze všech koutů světa s námi spojili! V mnoha zemích se totiž konaly menší Dny mládeže, které se propojily s krakovským. Kéž se dary, které jste dostali, stávají každodenní odpovědí na Pánovo volání. Vzpomeňme s hlubokou láskou také na Susannu, dívku z této římské diecéze, která zemřela ve Vídni poté, co se zúčastnila Světových dní mládeže. Pán, který ji jistě přijal v nebi, kéž utěší její rodinu a přátele.

Při této cestě jsem rovněž navštívil svatyni v Čenstochové. Když jsem stál před obrazem Panny Marie, byl jsem obdarován pohledem Matky, která je zvláště Matkou polského lidu, onoho ušlechtilého národa, který mnoho vytrpěl, ale v síle víry a její mateřské ruky vždy znovu povstal. Pozdravil jsem tu několik Poláků a musím říci, že jste dobří! Pod tím pohledem rozumíme, jaký duchovní smysl má pouť onoho lidu, jehož dějiny jsou neoddělitelně spojeny s Kristovým křížem. Rukou se tam dotýkáme víry svatého věřícího Božího lidu, který si skrze zkoušky uchovává naději. A zároveň si střeží moudrost, která je rovnováhou mezi tradicí a inovací, mezi pamětí a budoucností. Polsko dnes celé Evropě připomíná, že nemůže existovat budoucnost kontinentu bez jeho ustavujících hodnot, jejichž středem je křesťanský pohled na člověka. Mezi těmito hodnotami je milosrdenství, jehož zvláštními apoštoly byli dva významní potomci polské země – sv. Faustýna Kowalská a sv. Jan Pavel II.

A konečně byl také součástí této cesty obzor světa – světa, povolaného vyrovnávat se s válkou vedenou po částech, která jej ohrožuje. A zde bylo hluboké mlčení při návštěvě Auschwitz-Birkenau výmluvnější než jakákoli slova. V onom tichu jsem naslouchal všem duším, které tudy prošly, a vnímal jejich přítomnost. Cítil jsem soucit, Boží milosrdenství, které některé svaté duše dokázaly přinést i do oné propasti. Za hlubokého ticha jsem se modlil za všechny oběti násilí a válek. A tam, na onom místě, jsem ještě více a naléhavěji pochopil cenu paměti, nikoli jako vzpomínky na minulé události, nýbrž jako varování a zodpovědnosti pro dnešek a zítřek, aby se setba nenávisti a násilí neuchytila v brázdách dějin. V této paměti válek a mnoha zranění, mnohé prožívané bolesti, jsou také četní muži a ženy, kteří dnes trpí válkami – jsou to mnozí naši bratři a sestry. Když jsem v onom koncentračním táboře pohlédl na tamní krutost, ihned jsem pomyslel na krutost dneška, která se ničím neliší. Není tak soustředěná jako v onom místě, ale vládne všude ve světě. Krutost, bolest, válka, nenávist a smutek jsou nemocemi tohoto světa. A z toho důvodu vás stále žádám o modlitbu – kéž nám Pán udělí pokoj!

Za toto všechno děkuji Pánu a Panně Marii. A opětovně vyjadřuji vděk polskému prezidentovi a dalším státním představitelům, krakovskému arcibiskupovi, kardinálu (Dziwiszovi), a celému polskému episkopátu i všem těm, kteří tisícerými způsoby umožnili tuto událost, která vydala znamení bratrství a pokoje Polsku, Evropě a světu. Chtěl bych také poděkovat mladým dobrovolníkům, kteří více než rok pracovali na organizaci setkání, a rovněž sdělovacím prostředkům a jejich zaměstnancům. Děkuji, že jste umožnili, aby Světový den mládeže byl viditelný v celém světě. A zde nemohu opomenout Annu Marii Jacobini, italskou novinářku, která v Krakově náhle zemřela. Modleme se také za ni, která odešla ve službě. Děkuji!

Přeložila Jana Gruberová.

Česká sekce RV